Pánové, když se kolem sebe na ulici a v práci rozhlédneme, tak musíme s lítostí konstatovat, že máme po sezóně. Začal podzim a všechny ženské objekty v našem okolí se nemilosrdně zahalily do roláků, svetrů, případně podivných pytlovitých kápí, takže příštích pár měsíců nebude na co koukat.
Možná, že to tak ale matička příroda zařídila pro naše dobro, abychom přes zimu nabrali sílu a energii a nepošli na infarkt během šmírování výstřihů vnadných kolegyň a náhodně potkaných kolemjdoucích.
Zajisté se shodneme, že pro mužské pokolení je jedním z nejrizikovějších období jaro. V okamžiku, kdy se oteplí a lidské samičky shodí přebytečné svršky, jsme nemilosrdně vystavování každodenním traumatům.
Nejhorší na tom je fakt, že ony moc dobře ví, že je přímo hltáte očima a ego jim vzroste do nebeských výšin. Místo, aby vám poděkovaly, že na ně koukáte s obdivem, tak jen hodí opovržlivý pohled, že máte pocit, jakoby jste byl ten největší ubožák na světě.
Celý den je pak jakousi zkouškou vaší vůle. Nemilosrdně to poznáte – jakmile rtuť teploměru přesáhne dvacet stupňů, je lepší si vzít volné trenýrky, protože na vás čeká celá řada nástrah. Jen co vstoupíte do MHD, máte pocit, že jste jak dítě v hračkářství – tolik poodhalených poprsí nejrůznějších tvarů a velikostí, vyšpulené těsně obepnuté prdelky, akorát že sáhnout si nemůžete.
Jen co vystoupíte a utřete slinu, narazíte na skupinu studentek, pravděpodobně maturantek, v krátkých sukýnkách – tyto objekty představují snad největší riziko. Neznám chlapa, kterého by nechala chladným partička rozdováděných lolitek.
Jen co to rozdýcháte a přemluvíte parťáka v kalhotách, aby byl v klidu, zahlédnete za výlohou prodavačku zdobící výlohu, jejíž dmoucí se ňadra se přilepila na sklo a vám je naprosto jasné, že nemá podprsenku. S bušícím srdcem doběhnete do práce, půl hodiny se vzpamatováváte na záchodě a pak při přemístění do kanceláře potkáte spoře oděnou sekretářku.
Při pohovoru s šéfem myslíte na obří dudy té prodavačky, a když přijde kolegyně s dotazem, nejste schopen odtrhnout oči od jejího výstřihu.
Při obědě si vás hlouček chichotajících kolegyň pobaveně prohlíží a vám je jasné, že probírají, jaký jste úchylák.
Napadá nás jen jedna otázka: Proč nám to dámy děláte? Ženy nás záměrně mění na otroky našeho libida. Vůbec nám není příjemné děsit se celý den toho, že se nám vyboulí kalhoty!
Pomalu to připomíná týrání: Slečinky se navléknou do těsného trička, nejlépe s obrovským výstřihem, sukýnka jim sotva zakrývá zadek. Při každé příležitosti se neváhají předklonit nebo jinak poodhalit a pak se zhnuseně pohoršují, že všichni chlapi jsou nadržení prasáci.
Jenže my máme voyerství v krvi! Všichni se díváme, všichni dostáváme pohlavky od partnerek a manželek, když se otočíme za nějakou sukní. A dámy, i vám z toho přece kynou výhody. Ruku na srdce, která z vás nikdy nepoužila svůj dekolt, aby obměkčila policistu hrozícího pokutou nebo neoblbovala učitele fyziky minisukní. Je to taková hra mezi silným a slabším pohlavím.
Nechce se nechat fotit nahá? Víme, jak ji přemluvíte!
Když pak člověk přijde po podobném jarním dni z práce, nezbyde mu nic jiného než vzít útokem manželku, partnerku, případně se spokojit se slečnama z internetu a pořádně ze sebe nahromaděné napětí vymlátit. Pravda, po tom, co dnes člověk zažil, to nepotrvá víc než minutu… Při usínání se pak nemůžete zbavit myšlenky, jak měli pravěcí lidé, co se týče sexu, jednoduchý život – stačilo si jen vybrat, švihnout ji kyjem přes hlavu a zavléct do jeskyně…
Napište váš názor