Pokud vlivem nesnesitelných veder panujících za okny (bohužel z obou stran) toužíte po několika kapkách vody, které by se snesly z nebe a zavlažily naši rozpálenou betonovou džungli, pak vám asi nezbude nic jiného než se vydat do Oakmontu. V The Sinking City totiž prší pořád. A tamní déšť má tendenci odhalovat jak ty skvělé, tak i stinné stránky rádoby hororové detektivky.
Charles Reed, bývalý potápěč u námořnictva, současný soukromý detektiv s nevysvětlitelnými vidinami, není sám, kdo vídá podivné přízraky a má pochybnosti o realitě. Občané od světa odříznutého města Oakmont trpí podobnými bludy, což je pro soukromé očko příležitost dopátrat se zdroje své šílené nemoci.
Jenže jakmile přistane na březích zpola zatopeného města, kde bída a zmar platí za nový standard, všemožné události ho budou zdánlivě vzdalovat od jeho cíle. A zde přichází na řadu to, proč se do The Sinking City pustit. Skvělá detektivní práce studia Frogwares, díky které je série se Sherlockem Holmesem důstojnou herní adaptací předlohy.
Tvůrci i ve své nejnovější hře používají myšlenkový palác, ve kterém se shromažďují vaše zjištění z rozhovorů se svědky a podezřelými a z ohledání místa činu.
Ano, budete brát do rukou mnohé předměty, otáčet je a hledat na nich zajímavosti. Čeká vás čtení mnoha a mnoha dopisů, zápisků, deníků, novinových článků, výhružných vzkazů, ale i zcela nesouvisejících úryvků dodávajících hře atmosféru.
Detektivovi byly dány do vínku nadpřirozené schopnosti související s jeho halucinacemi. Díky nim dokáže odhalit prostému občanovi skryté předměty, ale i celé místnosti. Také si umí přehrát události předcházející zločinu, přičemž je na vás určit jejich správné pořadí. A aby toho nebylo málo, podivné siluety z jiného světa ho dokáží navigovat k uprchlému zločinci podobně jako třeba stopování ve třetím Zaklínači.
RECENZE: Postapokalyptický The Division 2 nastavuje nový žánrový standard
Kde nepomohou (rybo)lidé ani důkazy, přijde vhod jeden z archivů. Na policii můžete podle zločinu zjistit totožnost pachatele, v novinách najdete skrz inzerát hledanou továrnu na konzervy, v knihovně zase dodatečné informace o jednom z mnoha náboženství.
Právě v těchto případech The Sinking City exceluje, protože po vás vyžaduje zapojení mozku. Archivy jsou exaktní věda, takže když zadáte některou z požadovaných informací špatně, výsledku se nedočkáte. Když například v nemocnici hledáte pacienta s průstřelem ramene, nebudete přece zadávat řetězec Personál-Terapeutické oddělení-19. století (hra se odehrává po 1. světové válce).
Bohužel momentů, kdy hra vsází jen a pouze na váš rozum, je zoufale málo. I když se na první pohled může zdát, že vás nikdo nevede za ručičku, ve skutečnosti sledujete přesně nalajnované koleje, ze kterých je prakticky nemožné odbočit.
Těžká rozhodnutí morálního charakteru tu jsou, ale jen málokdy se stane, že byste si nedali jedna a jedna dohromady během dvou vteřin a nerozhodli se správně.
Tvůrci se snažili nechat spoustu věcí na vás, včetně navigace po městě, což pro mě ostatně bylo jedním z největších lákadel. Jen jsem netušil, že se rozhodnou opakovat jeden a tentýž mechanismus pořád a pořád dokola. Úplně každý kousek papíru, každé vodítko, každá věta, která vás má posunout v případu dál, je zakončená souřadnicemi – rohem dvou ulic, případně ulicí mezi dvěma jinými ulicemi v té a té čtvrti.
Ostuda roku? Ne tak úplně! Days Gone je hutný Zombie survival
V tu chvíli máte jediný úkol – vytáhnout mapu, najít uvedenou čtvrť a v ní avizovanou ulici, do které plácnete vlastní ukazatel. Teď už jen vyrazit po svých na střídačku s člunem, protože spousta ulic je zcela zatopených, případně využít rychlého přesunu mezi dvěma dříve objevenými telefonními budkami.
Zpočátku vás to bude bavit, ale protože se The Sinking City rozpíná klidně na dvou desítkách hodin, chtě nechtě se vám to zají. Což ostatně platí prakticky o všem, co ve hře budete dělat. Běhání po městě, které sice docela hezky vypadá, ale je naprosto mrtvé, není žádná zábava.
Chodců je zde habaděj, avšak jsou to němé tváře, které se před vámi z čistajasna objeví či zmizí, naprosto bezcílně bloudí ulicemi, zasekávají se o předměty, donekonečna opakují velmi nepřesné a nepěkné animace a vy tak běháte po zcela prázdné manéži, ve které vás zajímají jen a pouze určité malé oblasti a opakující se interiéry budov.
V pozdější fázi se ze hry stane simulátor pouhého vyzobávání nutného. Vezmete úkol, dojdete k nejbližší budce, přemístíte se co nejblíž zadané ulici, vlezete do domu, vystřílíte všechny nestvůry (či nestvoury, jak zní jejich český překlad, který je mimochodem výborný), prohledáte všechna interaktivní místa, speciálním pohledem odhalíte skryté předměty, v paměťovém paláci si spojíte informace, uděláte závěr a jdete dál dělat úplně to samé od začátku.
Je to cyklus, který vás provází celou hrou. Váš hlavní cíl se neustále vzdaluje, protože s jeho splněním vám může pomoct jen jediný člověk, který po vás ale nejdřív chce nějakou službičku. V rámci té službičky po vás chce někdo další službičku a po chvíli si uvědomíte, že se kaskádovitě vzdalujete tomu, co vás nejvíc zajímá, abyste do úmoru zabíjeli nestvůry a pomáhali lidem v nesnázích jenom proto, aby vám na oplátku zadali souřadnice na mapě.
Nejlepší zombie hry všech dob: Která vás bavila nejvíc?
Až na detektivní složku, která rozhodně má své mouchy, ale i přesto je silným tahounem hry, který vás nepustí a budete chtít vyřešit i všechny vedlejší případy, jsou všechny ostatní hru definující mechanismy vyloženě na škodu. Systém zkušeností s RPG prvky má pramalý dopad na hru, souboje s monstry, kterých je opravdu požehnaně, jsou vyloženě špatné (radost ze střelby nulová, rozmanitost nepřátel chabá, o umělé inteligenci ani nemůže být řeč), můžete se plížit, ale do hry to sedí asi jako puk do fotbalu a crafting je nezábavná nutnost, jak vyřešit otravné souboje.
Frogwares se rozhodli okořenit svůj brilantní detektivní systém o otevřené město, které je žalostně prázdné. O soubojový systém, ze kterého je jasně cítit, že by měli zůstat u neakčních detektivek. O RPG prvky, které vás kvůli svým slabým efektům nebudou vůbec zajímat. O větší imerzi pramenící z toho, že nemáte mapu posetou otazníčky, ale musíte si je připichovat sami, což je fajn desetkrát, ale ne stokrát.
Přesto jsme si The Sinking City překvapivě dokázali užít. Stačilo stáhnout obtížnost soubojů na minimum a brát je jako nutné zlo, po jehož vyřešení nás čeká sladká odměna ve formě detektivní práce s naopak nejvyšší možnou obtížností.
Na vyslýchání svědků, ohledávání místa činu a postupném odhalování událostí zkrátka něco je. Něco, co vám nedovolí hru vypnout, dokud to nevyřešíte.
Tvůrci totiž umí budovat napětí, umí vyprávět a umí zaujmout světem Lovecrafta, i když ho zas tak moc nenavštěvují. I prosté zprávy o nenadálém zvýšení rybolovu a narůstající síle Innsmouťanů prohlubují vaši informovanost o zdejších událostech a světě, ve kterém se toho vlastně děje docela dost, i když to nemůžete vidět přímo, ale jen se o tom porůznu dočítáte.
Hra se nebojí rasismu na všech možných úrovních – bohatí nesnášejí chudé, všichni nesnášejí rybolidi, rybolidi nesnášejí přivandrovalce. Je zde mnoho sekt, které mají s někým problém, včetně nechvalně proslulého spolku KKK. To vše dodává hře parádní atmosféru spolu s tajemnem obklopujícím prapodivná monstra vystupující z vody (mimochodem, potápěčské pasáže jsou dalším adeptem na úplné vystřižení ze hry).
The Sinking City se svým ambicím moc nepřiblížilo. Kdyby se tvůrci drželi víc zkrátka a omezili by souboje a hledání ulic na minimum, tak by mohla vyniknout detektivní stránka, ve které se stejně cítí nejjistější. Ale i v jejím případě existuje spousta nevyužitého prostoru.
Proč se například nemůžete zeptat kolemjdoucích na cestu? Koupit si noviny, kde se dočtete o výsledcích svých činů? Ani s hospodskými se nepracuje do takové míry, jak by mohlo. Vědí přece všechno. A slibovaný fotoaparát je prakticky nevyužitý.
Chtěli jsme tu hru milovat, protože slibovala něco nového. Jsme příznivci nevodění za ručičku. Lákala nás představa složitějšího explorativního módu z Assassin’s Creed Odyssey. Ano, dostali jsme ho, ale s jedním jediným nápadem a v tak koncentrované míře, že jde ve výsledku jen o další otravnou část. Navíc je zde ještě pokulhávající technická stránka pramenící ze zastaralého enginu, kvůli kterému nejde o žádné grafické, animační ani jiné orgie.
Nemáte konzoli? Nevadí! Co nejlepšího si můžete zahrát dnes na počítači?
The Sinking City je dobrá detektivní hra. Bohužel označení detektivní doprovází ještě slova RPG a akční, která zde jednoduše nemají co dělat. Ne v této podobě. Jako celek to zkrátka nefunguje podle představ a čeká vás spousta ústupků, abyste si toulky zatopeným městem dokázali užít. Pokud to zvládnete, dostanete slušnou hru v lákavém prostředí.
Napište váš názor