Věděli jste, že v Itálii si poznávací značky zpočátku vyráběli samotní majitelé aut? Nebo že v jednom italském městě měla původně auta na poznávací značce jméno majitele vozu? Podrobnosti hledejte v našem článku, ve kterém se dozvíte například také to, jakou poznávací značku má Papamobil!
Je všeobecně známo, že všechny cesty vedou do Říma, proto i pouť seriálu Tajemství poznávacích značek musela co nejdříve dorazit do Itálie, země skvělého jídla, elegantního oblečení a samozřejmě rychlých vozů.
První poznávací značky (PZ) se v Itálii objevily již v roce 1897, kdy byl přijat zákon, který ukládal povinnost opatřit poznávacími značkami všechny velocipedy. O rok později přijalo město Milán vyhlášku, podle které muselo mít každé milánské auto PZ se jménem majitele a číslem licence přidělené městem. Tato značka musela být umístěna na levém boku vozu, což mohlo souviset s faktem, že v Miláně (stejně jako v ostatních italských městech) se tehdy jezdilo vlevo. Vpravo se zpočátku jezdilo pouze na venkově a až od 20. let minulého století se tak začalo jezdit také ve městech.
Roku 1901 vstoupil v Itálii v platnost královský dekret, na základě kterého musely být zadní poznávací značkou opatřeny všechny italské vozy.
Tyto PZ nesly celé jméno regionu původu majitele a číselnou kombinaci a museli si je vyrábět sami majitelé. Neexistovaly žádné pevně stanovené předpisy, jakou podobu značky mají mít, podmínkou bylo jen to, aby značky byly kovové a nápis na nich dobře čitelný, takže každá z nich byla svým způsobem originál.
Nebylo výjimkou, že majitel postupně vystřídal několik značek – když se mu ta současná přestala líbit, tak si jednoduše vyrobil novou. Z té doby se dochovaly všeho všudy dvě PZ, které jsou vystaveny v muzeích – značka z Janova GENOVA 83 a značka z Padovy PADOVA 2.
Na dálnici se objeví nové značky, na rozdíl od spousty jiných ale mají smysl
Dalším milníkem ve vývoji italského systému poznávacích značek byl rok 1905, kdy byla přijata jednotná podoba PZ – znaky musely být 8 cm vysoké a na bílém pozadí. Značky si však stále vyráběli majitelé vozů sami. Kromě toho bylo stanoveno, že vozy musí mít také přední poznávací značku. Pro přední PZ však žádná závazná podoba přijata nebyla, takže se zde opět mohla projevit lidová tvořivost. Údajně se našli i tací, kteří si místo výroby PZ číslo jednoduše nakreslili či dokonce vyryli přímo na vůz (auta tehdy byla výsadou jen těch nejbohatších, takže nějaká otázka dopadu takového jednání na zbytkovou hodnotu vozu v té době nebyla úplně ožehavým tématem).
V letech 1927 až 1985 měly italské PZ podobu bílého písma na černém pozadí. Mimochodem možná jste ze starších italských filmů nabyli dojmu, že italské přední PZ byly v té době celkem malé. A ony skutečně byly, na výšku měly tehdy jen necelých 6 cm (pro srovnání, dnes mají téměř 11 cm).
Současný systém platí od roku 1994 a sestává pouze ze 7 znaků ve formátu PP ČČČ PP (Č jsou čísla, P písmena), přičemž po prvním dvojčíslí následuje malý černobílý italský státní znak. Když byl tento systém přijat, tak to bylo poprvé, kdy italské PZ zcela ignorovaly územní příslušnost vozu. Proti tomu se však zvedla silná vlna odporu, a když byl v roce 1999 systém aktualizován, byl prvek udávající územní příslušnost na PZ vrácen, i když jen na dobrovolné bázi. Samotná aktualizace spočívala v dodání dvou modrých pruhů na PZ – jednoho na pravou stranu a druhého na levou. Levý pruh je vždy stejný a zobrazuje hvězdy EU nad mezinárodním kódem Itálie (I), zato pravý pruh může mít několik podob. Jediným povinným prvkem pravého pruhu je žlutý kruh, který je ve stejné úrovni jako hvězdy EU a tvoří k nim optický protipól. V tomto kruhu může (ale nemusí) být uveden rok registrace vozidla a stejně tak pod ním může a nemusí být zobrazena zkratka jedné z italských provincií.
Zobrazení provincie na značce záleží zcela na vlastníkovi vozidla. Zkratky provincií jsou ve většině případů dvojpísmenné a velkými písmeny, jen Řím se označuje celým slovem (Roma). Zvláštním případem jsou autonomní provincie Trento, Bolzano a Údolí Aosty. V jejich případě je druhé písmeno zkratky malým písmem a ve volném prostoru je zobrazen jejich znak. PZ mají obvykle obdélníkový tvar, ale mohou být i čtvercové. V takovém případě začínají písmenem Z.
V italském systému PZ existuje několik speciálních formátů. Ty se většinou vyznačují specifickými červenými písmeny na začátku značky, která představují zkratku názvu daného orgánu či organizace.
Armádní poznávací značky tak poznáte podle úvodních písmen EI (Esercito Italiano), hasiče podle písmen VF (Vigili del Fuoco) a italský Červený kříž podle zkratky CRI (Croce Rossa Italiana). Výjimkou z tohoto úzu jsou policejní vozy, které mají na svých PZ červený nápis POLIZIA.
Zvláštním případem jsou diplomatické PZ, které jsou také dvojbarevné, ale černou barvu prostředního čtyřčíslí doplňuje modrá barva písmen. První dvě písmena udávají, zda se jedná o vůz konzulární služby (zkratka CC) nebo velvyslanectví (zkratka CD) a poslední dvě písmena představují zkratku konkrétní země.
Především v Římě můžete narazit ještě na jeden formát PZ, a sice na značky Vatikánského městského státu. Ty mají téměř vždy podobu černých znaků na bílém pozadí a mohou začínat buď písmeny CV (soukromé vozy) nebo písmeny SCV (vládní a jiné státní vozy). I zde však existuje výjimka, kterou je nejvýznamnější státní vozidlo celého Vatikánu, Papamobil. Na jeho poznávací značce naleznete vždy červený nápis SCV 1.
Napište váš názor