Dnes už víme, že Austrálii objevil na svých plavbách anglický mořeplavec James Cook. Už v mládí se projevil jako velice schopný námořník, a tak nezůstal nepovšimnut královskou admiralitou. Proto byl roku 1772 vybrán, aby objevoval dosud nepoznané kraje na východ od Indického oceánu. Dostal také instrukce nalézt takzvanou „Velkou jižní zemi“, o které snila celá řada kartografů. Ovšem brzy se zdálo, že je jeho úsilí marné…
James Cook se narodil do chudé rolnické rodiny. Místo školy byl dán do učení k jednomu kupci, kde ho čekala jen dřina a nuda. Svou situaci řešil útěkem do přístavu, kde se potuloval po krčmách a hltal vyprávění námořníků o jejich dobrodružných plavbách. Zanedlouho se pak nechal najmout jako plavčík na korábu převážejícím uhlí. Práce je to těžká, ale mladý James Cook je šťastný, že je na moři. Po čase ho čeká kariérní postup na řádného námořníka a později kormidelníka.
Po vypuknutí bojů v Kanadě vstoupil James Cook do britského námořnictva a záhy byl vyznamenán za chrabrost. Ani poté nezahálel a věnoval se studiu nautiky a astronomie. Jeho píle se mu po třech letech zúročila a stal se kapitánem.
Brzy pak dostal zcela výjimečný úkol, který změnil jeho život. Měl dopravit skupinu astronomů na Tahiti, které bylo určeno jako nejlepší pozorovatelna blížícího se přechodu Venuše přes Slunce. Tato cesta, která Cooka zapíše do dějin, se pak protáhla na celé tři roky.
V únoru roku 1768 opustila posádka Cookovy objevitelské lodi Endeavour britský přístav Plymouth. Bez problémů obepluli jihoamerický mys Horn, prodrali se vlnami jižního Pacifiku k ostrovu nazvaném Van Diemenova země, který je ovšem známější jako Tasmánie. Zde je však zastihla bouře a strhla jejich loď neznámo kam…
Brzy se však na obzoru objevila neznámá země, která znamenala přímo epochální objev. V tomto okamžiku ale historikové vyjadřují zásadní pochybnost. Kapitán James Cook prý neobjevil nový kontinent díky špatnému počasí, ale kvůli tajnému rozkazu britského námořnictva. Posádka lodi Endeavour tak měla plout na jistotu. Pokud by totiž Cook plul k zemi později známé jako Austrálie cíleně, bylo by zřejmé, že ji už před tím někdo objevil, tudíž by ji Anglie nemohla anektovat. Kontinent by totiž patřil tomu, jehož první noha na něj vstoupila. Jak to tedy ve skutečnosti bylo?
Podle jedné z teorií existoval záznam o tom, že podobnou zemi na jihu už před Cookovou plavbou nárokovali nizozemští mořeplavci ve službách Východoindické obchodní společnosti. Ovšem asi na svůj nárok nekladli příliš velký důraz.
To Cook bral svůj objev velmi vážně – celý kontinent obeplul, dokonale zmapoval celé východní pobřeží a záhy pojmenoval toto území na „Nový Jižní Wales“. A tady opět jedna věc zaráží. Během cesty kolem australského pobřeží Cookova loď pravidelně přistává a vztyčuje nejen britské královské standarty, ale i cedule s názvy jednotlivých míst. Skoro to vypadá, jako by bylo všechno předem připravené.
Dalším neoddiskutovatelným faktem je, že už před Cookovou cestou jsou známy mnohé z tichomořských ostrovů. Filipíny už dlouhou dobu patří Španělům, Nizozemci ovládají východní část Indie a ostrovy jižní Ameriky. Nepříliš známé byly ostrovy Jáva a Nová Guinea a mluvilo se o neznámé „Jižní Zemi“ či jinak „Terra Australis“.
Znáte příběh severských mořeplavců? Takhle postupovali Vikingové!
První lodí proplouvající kolem australských břehů byla nizozemská loď Duyfken (Holubička) vedená kapitánem Willem Janszem. Proplula Torresovou úžinou a pokračovala kolem severního pobřeží Austrálie. Angličané však prohlašovali, že nikdo z Nizozemců nevystoupil na břeh, tudíž si nemohou dělat na nový kontinent nárok. Ovšem další dochované záznamy dokládají, že se na pobřeží Austrálie už v 6. století vylodili Číňané.
Britský námořní historik Gavin Menzies tvrdí, že evropští kartografové obkreslili staré čínské mapy a tak se dozvěděli o novém kontinentu. Stejné dokumenty pak popisují zvláštního tvora žijícího v jižní zemi, který má hlavu jako jelen, skáče a uprostřed těla má druhou hlavu. Tohoto živočicha pojmenovali „šan-laj-ting“ a dnes je známý jako klokan.
Po své australské anabázi se James Cook vydal na další a další objevitelské výpravy. Při své poslední plavbě cestoval na dosud neprobádané území Pacifiku. Týdny plul Tichým oceánem a nikde nenarazil na žádnou pevninu. Posádka začínala být nervózní, protože jí docházela voda. Jednoho dne však uviděli zelenou pláň na obzoru. Krajina působila svěže a na pobřeží kotvily lodičky s usměvavými domorodci. James Cook právě přistál na pořeží Havaje. Ostrované uvítali Evropany velmi uctivě a Cooka pasovali na bájného krále Leona, který kdysi v záchvatu zuřivosti zabil svou manželku a pak se vydal na moře. Slíbil, že se vrátí až jeho chmury pominou.
Cookovým námořníkům se na Havaji velmi líbilo nejen díky pohostinnosti místních mužů, ale zejména kvůli místním kráskám, které se nebránily nezávaznému sexu. Jediná nepříjemná vlastnost domorodců celkový dojem kazí – Havajci totiž chodí na Cookovu loď a kradou, co jim přijde pod ruku. Krádeže na lodi jsou čím dál drzejší až musí kapitán zakročit. Mezi domorodci a posádkou pak vypuknul boj, po kterém je část posádky zabita a zbytek ustoupil na moře.
Na Cooka si však příliš netroufali, jelikož panoval názor, že Bůh nemůže být zabit. Tedy nemůže být zabit zepředu… Jakmile se tedy James Cook otočil, aby dal znamení posádce, domorodci na něj zaútočili, rozsekali ho na kousky ty si mezi sebou rozdělili na památku.
Takto skončil život mořeplavce Jamese Cooka, který nalezl věčný odpočinek právě na Havajských ostrovech.
Napište váš názor