I když se o sexuálních pannách více mluví hlavně v posledních letech, nejsou ve skutečnosti až tak novým fenoménem. Lidé je vyrábějí po staletí – například námořníci si krátili chvíli na dlouhých plavbách s hadrovými pannami známými jako dames de voyage nebo holandské manželky.
Je ale opravdu velký rozdíl mezi historickými pannami a těmi současnými, které jsou stále více realistické – nejen co do vzhledu, ale díky technologiím také chováním.
„Zájem o silikonové panny skutečně velmi roste s tím, jak se jejich vlastnosti stále přibližují reálným ženám. Mají dokonale pohyblivé klouby a opravdu hebký, pružný povrch věrně imitující lidskou kůži. Navíc váží i měří podobně jako skutečná žena. Věřím, že za pár let budou chodit i mluvit. Je to trochu znepokojivá představa, ale už teď jsou pro některé osamělé muže alternativou,“ vysvětluje Michal Večeřa z e-shopu pro zdravou sexualitu YOO.cz.
Jako opravdové ženy?
To, co může být na realitických silikonových pannách pro někoho znepokojující, je právě jejich podobnost s opravdovým člověkem – ta vyvolává fenomén, který psychologové nazývají „tísnivé údolí“ (angl. uncanny valley). Ve zkratce jde o to, že mezi lidskou podobností robotů a naším příjemným pocitem z interakce s ním existuje pozitivní vztah. Někteří lidé však mohou strmě ztratit pocit komfortu v momentě, kdy jsou roboti téměř podobní lidem – tehdy se zdají být děsiví a tento propad se označuje jako tísnivé údolí. Pro mnoho dalších lidí je však realistický vzhled naopak tím, co jim umožňuje se cítit se sexuální pannou s opravdovou ženou. Někdo jde až tak daleko, že se s figurínou ožení, jako například kontroverzní influencer Yuri Tolochko.
V lékařské komunitě však vyvolávají sexuální panny také další otázku, která se přímo týká mezilidských vztahů. „Existuje obava, že se díky sexuálním pannám muži naučí zacházet se skutečnými ženami jako s ničím jiným než sexuálním objektem – jejichž jediným účelem je poskytnout sexuální potěšení,“ vysvětluje David Ludden, profesor psychologie na Georgia Gwinnett College (USA). Nejnovější výzkum britské Nottingham Trent University se proto zaměřil na psychologické rysy 158 majitelů sexuálních panen. Aby vědci získali jejich psychologický profil, vytvořili pro ně sadu dotazníků, na které odpovídala také stejně početná srovnávací skupina mužů, kteří sexuální pannu nevlastní.
Láskou raněni
Otázky byly zaměřeny na měření sklonů k sexuální agresi, mapování erotických fantazií a osobnostních rysů. Muži rovněž odpovídali na dotazy ohledně pohledu na sebe sama jako dobrého milence a styl emočního připoutání ve vztazích. Následná analýza dat ukázala, že mezi muži kteří vlastní a nevlastní sexuální panny, jsou po psychologické stránce velmi malé rozdíly. Patří mezi ně hlavně zjištění, že majitelé panen jsou častěji starší muži, kteří jsou rozvedení nebo žijí sami po rozchodu. Také častěji označují ženy jako špatně pochopitelné a poznatelné. Přestože se u nich více objevovaly sklony vidět ženy jako sexuální objekt, zároveň měli oproti kontrolní skupině nižší sklony k sexuální agresi a obecně byli emočně stabilnější.
Autoři studie poukazují na to, že celkově byly rozdíly mezi muži ze zkoumaných skupin dost nízké. Zajímavější je, že co je výrazněji odlišuje, jsou jejich romantické zkušenosti. Majitelé sexuálních panen měli tendenci sami sebe vnímat jako ty s „neštěstím v lásce“.
Měli těžkosti s nalézáním a udržením romantického vztahu, nebo byli emočně raněni ztrátou partnerky. Proto zvolili sexuální pannu jako bezpečnější alternativu, která je neopustí a nezklame. „Sexuální panny poskytují bezpečné východisko pro muže, kteří neměli v lásce štěstí. Jediný významný rozdíl mezi těmito muži a ostatními v podobných situacích, kteří si nezakoupili sexuální pannu, je: věří, že mají právo na sexuální naplnění ve svém životě, i když momentálně nemají lidskou partnerku,” uzavírá profesor Ludden.
Napište váš názor