Od začátku druhé světové války uplynuly dva roky a české země nazývané nyní Protektorát Čechy a Morava se zmítají v kleštích německé okupace. Jen do srpna 1941 gestapo dopadlo okolo 5000 českých vlastenců. Ale odboj chystá tvrdý protiúder…
Zajímavý travičský příběh se začíná odehrávat koncem jara roku 1941. Bezprostředním impulzem k akci je článek v deníku České slovo: „Přes všechny obavy je nutno přejíti k víře, že čím více budeme německému národnímu socialismu pomáhati, tím spíše se můžeme nadíti přátelského porozumění.“ Autorem tohoto blábolu je šéfredaktor a kolaborant Karel Lažnovský. Ve svém článku dále dodává, že až bude vítězné Německo na novém základě budovat celou Evropu, nastane šťastná doba.
Jeho slova vzbudí odpor a nevoli napříč odbojovými organizacemi, včetně ministerského předsedy Aloise Eliáše. Eliáš je sám mužem, který udržuje rádiové spojení s Londýnem. Mužem, který dělá vše možné, aby Němci napáchali v naší zemi co nejméně škod. V této situaci kontaktoval svého velmi dobrého přítele znamenitého urologa Miloše Kliku.
Eliáš a Klika se poprvé setkávají v létě roku 1939, kdy k němu ministerský předseda přichází se zdravotními problémy, které mu způsobuje cukrovka.
Po vyšetření a předepsání medikamentů se pouští s lékařem do neformální debaty. Samozřejmě dojde i na hodnocení politické situace a německé okupace. Klika pak učiní Eliášovi vstřícnou nabídku, že kdyby mu hrozily nepříjemnosti, udělá z něj nemocného, který nutně potřebuje nemocniční péči.
S končícím rokem 1940 a hlavně s rokem nadcházejícím je klima v protektorátu čím dál tím víc dusivější. Po boku Franka, mužů z řad SS a gestapa se začínají prosazovat i čeští kolaboranti, kteří se sdružovali především kolem deníku České slovo. Jednalo se o novináře Vajtaura, Krychtálka, Křemena, Wernera, Crhu a především Karla Lažnovského. Všichni tito zrádci dostali od ministerského předsedy Eliáše pozvání na 18. září 1941 do na Úřad vlády do Kolowratského paláce. Projednáván měl být vztah vlády a protektorátního tisku.
Jak by vypadal svět, kdyby nacistické Německo vyhrálo druhou světovou válku?
Večer před chystaným setkáním se v premiérském bytě na Malé Straně sešli Eliáš s doktorem Klikou a doktorem Patočkou, ředitelem bakteriologického ústavu při Karlově univerzitě. Tématem byla otázka, jak infikovat občerstvení na zítřejší setkání s novináři – kolaboranty. Patočka pro tyto účely poskytnul laboratorně vyšlechtěné mikroby způsobující tyfus a tuberkulózu.
Druhý den ráno vše pokračuje podle plánu. Cestou do práce předseda zastavuje v ulici Na Příkopě v oblíbeném luxusním lahůdkářství U Lipperta. Poroučí tucet chlebíčků se sardinkami. Zaplatí a služebním vozem se odebere do Kolowratského paláce. Zde pak za zavřenými dveřmi vytáhne z aktovky tři injekční stříkačky od doktora Patočky. První obsahuje tyfus, druhá tuberkulózu a třetí specialitu – miniaturní množství absolutní novinky – botulotoxinu (tzv. klobásového jedu). Eliáš pak roztoky s bakteriemi aplikuje na naaranžované chlebíčky. Injekce s botulotoxinem stačí pouze na jeden.
V půl 12 začínají přicházet první novináři. Lažnovský dorazí až těsně před polednem. Debata se točí okolo úspěšného německého tažení do Ruska. Záhy jsou zástupcům novinářské obce nabídnuty otrávené chlebíčky. A všichni včetně Lažnovského jedí…
Od konzumace chlebíčků uplyne den, dva a nic se neděje. Mikroby byly totiž vybrány tak, aby na lidský organismus zaúčinkovaly až tři dny po požití. 21. září 1941 už novinářská elita tráví na toaletách, v mdlobách, nebo dokonce v kómatu. Bakterie začínají konat své dílo a v listech Českého slova se vyhrožuje „proradným travičským živlům, na jejichž hlavu je vypsána odměna v podobě automobilu značky Volkswagen“.
Ovšem ony „proradné živly“ se nedaří odhalit. Na scénu proto vstupuje odborník z berlínské Humboldtovy univerzity dr. Heinrich Ernst. Doktor Klika se hrozí odhalení, neboť ve zvratcích a stolici otrávených novinářů byly miliony mikrobů, které by dozajista posloužily jako stopa až k doktoru Patočkovi do bakteriologického ústavu.
Jenže věhlasného urologa a jeho komplice zachrání doslova zázrak. Dr. Ernst ho hned po svém příjezdu do Prahy kontaktoval a na schůzce, smluvené do ranní špičky Václavského náměstí, mu řekl, že „důkazy o otravě tyfem, tuberkulózou a botulotoxinem nikdy nespatří světlo světa“. Jaké pohnutky vedly dr. Ernsta k tomuto činu, se už nedozvíme.
Krátce po tzv. „chlebíčkovém atentátu“, dne 22. září 1941, je říšský protektor Konstantin von Neurath je odeslán na zdravotní dovolenou a do Prahy je dosazen jeho zástupce Reinhard Heydrich.
Jen co se zastupující říšský protektor chopí úřadu, vypořádá se s předsedou vlády Aloisem Eliášem jednou provždy – zatknout, vyslechnout, uvěznit. Němci mu vše spočítají a Eliáš skončí dne 18. června 1942 na střelnici v Praze – Kobylisích.
Kdo byl doktor Josef Mengele? Nemilosrdná lidská bestie
Chlebíčková aféra si nakonec vyžádá jedinou oběť na životě. Stal se jí právě Karel Lažnovský. Po 10. říjnu Heydrich rozhodne, že novinářův pohřeb bude přenášen státním rozhlasem. A aby toho nebylo málo, padne verdikt, že část vltavského nábřeží ponese jméno Lažnovského (dnes Rašínovo nábřeží).
Jestli se události odehrály přesně podle výše popsaného scénáře, se už dnes nedozvíme. Každopádně ani historici se nemohou shodnout, kdo přesně útok na kolaborantské novináře zosnoval.
Napište váš názor