Hnáni touhou po absolutní svobodě a po nových prožitcích vydávají se na cestu, na níž je provází jazz, drogy, sex a vášnivé debaty o literatuře a filozofii. Nejvýznamnějším představitelem této generace, jíž prý právě on vymyslel přízvisko beat (zbitá), byl americký spisovatel Jack Kerouac. Jeho nejslavnější román Na cestě, považovaný za bibli beatníků i hippies, se mu ale nakonec zřejmě stal osudným. Kerouac neunesl slávu, uchýlil se do ústraní a pil. Alkohol ho zabil před 50 lety 21. října v jeho 47 letech.
„Jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života,…ti, kteří chtějí mít všechno – a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří,“ píše Kerouac v autobiografickém románu Na cestě, který poprvé vyšel v roce 1957 a který je některými považován za nejjasnější výpověď o beatnické generaci. Objevuje se v něm pod pseudonymy řada jejích dalších představitelů, jako Allen Ginsberg, William Burroughs či Neal Cassady, Kerouackův osudový přítel.
Právě Cassady totiž Kerouaca inspiroval k „životu na cestě“ a jeho čtyřicetistránkový dopis napsaný v jedné nepřerušované větě mu byl impulzem k nové spisovatelské formě – takzvanému spontánnímu psaní.
Román Na cestě tak Kerouac původně napsal jako proud vědomí a vzpomínek na putování po Americe bez interpunkce a odstavců. V takové podobě, kterou sepsal prý za tři týdny v roce 1951 na roli papíru, mu ho ale odmítli vydat, mimo jiné proto, že obsahoval otevřené erotické scény, včetně homosexuálních. Rukopisný svitek vyšel poprvé v USA až v roce 2007.
Vydavatel žádal pokračování
Nicméně redakčně i samotným autorem upravená verze z roku 1957 se stala takovým bestsellerem, že vydavatel požadoval pokračování. Tím se stali rok nato Dharmoví tuláci, opět silně autobiografický román, jenž má formu „cesty“, na níž je svět mejdanů, volné lásky a literárních seancí proložen meditativními zenbuddhistickým pasážemi.
Ač to tak na první pohled nevypadá, line se celým Kerouacovým dílem zvláštní melancholie a obsese smrtí, pomíjivostí a zánikem.
Kořeny tohoto jeho celoživotního pocitu sahají zřejmě do spisovatelova dětství – když mu byly čtyři, zemřel mu starší bratr. V Kerouacových knihách se odráží také jeho plachost a uzavřenost, kterou překonával alkoholem.
Zatčen pro napomáhání k vraždě
Jean-Louis Lebris de Kerouac se narodil 12. března 1922 v městečku Lowell v Massachusetts. Jeho předkové pocházeli z francouzského šlechtického rodu a do USA přišli přes Kanadu (o Kerouacově cestě za šlechtickými předky pojednává jeho kniha Satori v Paříži). Díky sportovnímu talentu získal Kerouac jako hráč amerického fotbalu stipendium na Columbijské univerzitě v New Yorku, školu však nedokončil. V roce 1943 nastoupil dobrovolně k vojenskému námořnictvu, odkud byl však asi po měsíci propuštěn pro psychickou labilitu.
V roce 1944 byl Kerouac zatčen pro napomáhání k vraždě svému kamarádovi, který se tak prý ubránil homosexuálnímu znásilnění. Z vazby Kerouaca vykoupila jeho tehdejší dívka Edie Parkerová, kterou si z vděčnosti vzal. Svazek ale dlouho nevydržel, stejně jako jeho druhé manželství s Joan Havertyovou, s níž měl Kerouac své jediné dítě – dceru Janet Michelle (1952-1996). Potřetí se oženil se Stellou Sampasovou.
Jaké byly gangy v Birminghamu? Seriáloví Peaky Blinders se od těch skutečných pořádně liší
Česky vyšel z Kerouacova díla jako první v roce 1963 soubor povídek Říjen v železniční zemi, následoval v roce 1978 román Na cestě a do revoluce v roce 1989 vyšel již jen Mag, příběh černošského chlapce cestujícího s bratrem napříč Amerikou. Po roce 1989 vyšla česky řada dalších jeho děl, mimo jiné Big Sur, Podzemníci, Andělé pustiny (též jako Andělé zoufalství) či Kniha snů.
Překladatelským oříškem Kerouacova volného psaní jsou jeho básně. V ČR vyšly v roce 1995 Rozprášené básně/Scattered poems a rok nato Písmo zlaté věčnosti/The Scripture of the Golden Eternity – obě v dvojjazyčném vydání.
„Mojí chybou a slabinou nejsou moje vášně, ale má neschopnost ovládat je.“
Napište váš názor