Zajímá vás, jak je řešen systém poznávacích značek v největší zemi světa? Čím to, že ruské značky snadno přečtou i lidé, kteří neumí azbuku? Nebo kolik regionálních kódů má Moskva? Odpovědi najdete v našem článku!
V tomto díle se seriál Tajemství poznávacích značek vydává do největšího státu na světě – Ruské federace. Jen pro představu, rozloha Evropy (bez Ruska) činí přibližně 6 miliónů kilometrů čtverečních, zatímco rozloha Ruska překonává hranici 17 miliónů km2 a je tedy téměř třikrát větší. Tomu odpovídá také správní dělení, které je reflektováno systémem poznávacích značek (PZ).
Současná ústava Ruské federace dělí její území na 85 samosprávných celků, které zahrnují například republiky, kraje, oblasti či federální města. Každý z těchto celků má odpovídající regionální kód PZ, kterých je tedy v základu 85 + 1 – tento extra kód označuje teritoria, která leží mimo území Ruska, avšak jsou pod jeho správou, např. Bajkonur.
Standardní ruské poznávací značky jsou vyvedeny černým písmem na bílém pozadí a sestávají z osmi až devíti znaků. V první části PZ se nachází jedno písmeno, tři čísla a další dvě písmena. Písmena společně označují sérii poznávací značky, čísla poté udávají pořadové číslo značky. Zajímavostí je, že se používají pouze ta písmena azbuky, která existují také v latince. Celkem jich je 12 a konkrétně se jedná o А, В, Е, К, М, Н, О, Р, С, Т, У a Х. Účelem je, aby byly ruské PZ snadno čitelné také v zahraničí.
Na pravé straně se poté v samostatném rámečku nachází dvoj- nebo trojciferný kód regionu, ve kterém bylo vozidlo registrováno (minimálně poprvé, jelikož vzhledem k nedostatku číselných kombinací si nyní kupci ojetých vozů mohou na autě ponechat původní PZ), mezinárodní kód Ruska (RUS) a ruská vlajka.
Omezení používaných písmen na 12 znamená, že pro každý regionální kód existuje přibližně 1,7 miliónu kombinací (12 písmen x 1 000 čísel x 12 písmen x 12 písmen). To však často nestačí, navíc vyřazené PZ nesmí být znovu přiděleny, proto mají některé regiony více kódů. Vybrané regiony dostaly více dvojciferných kódů, ovšem těch bylo velice omezené množství (86 regionů versus 99 dvojciferných kombinací), proto se před regionální kód začala přidávat čísla 1 a 7.
Zářným příkladem je Moskva, která dostala dokonce tři dvojciferné kódy (77, 97 a 99), ale časem ani ty nestačily a začaly se nastavovat.
Nyní má Moskva celkem devět regionálních kódů (k původním třem přibyly 177, 197, 199, 777, 797 a 799). Dalšími zasaženými oblastmi jsou například Moskevská oblast (5 kódů: 50, 90, 150, 190, 750) nebo Petrohrad (4 kódy: 78, 98, 178, 198). Je však jen otázkou času, kdy ani tyto kódy nebudou stačit, proto se uvažuje o mírné změně formátu PZ, konkrétně o rozšíření pořadového čísla PZ o čtvrté číslo. Počet možných kombinací by tak u každého regionálního kódu vzrostl z 1,7 miliónu na 17 miliónů.
Tak jako v jiných zemích lze i na ruských silnicích nalézt vozy s jinými než standardními PZ. Často je lze odlišit již na první pohled, a sice podle barev. Dalším poznávacím znakem je to, že většina speciálních PZ na pravé straně nemá ruskou vlajku, navíc formát značky bývá také často výrazně odlišný. Příkladem budiž policejní poznávací značka, která je vyvedena bílým písmem na modrém pozadí a sestává z jednoho písmene, které označuje konkrétní policejní složku, čtyřciferného pořadového čísla značky, regionálního kódu a mezinárodního kódu Ruska.
Tajemství poznávacích značek: Polsko
Vojenské PZ poznáte podle toho, že jsou psány bílým písmem na černém pozadí, a poznávací značky vozů veřejné dopravy (autobusů, trolejbusů, ale například i vozidel taxislužeb) mají podobu černého písma na žlutém pozadí.
Pokud někdy přijedete do Ruska, pravděpodobně uvidíte nákladní vozy nebo autobusy, které budou mít vzadu svou PZ vyobrazenou dvakrát – jednou v klasickém formátu a podruhé velkým písmem někde na zadní straně vozu. Možná si také všimnete, že to na sobě mají jen starší vozidla. Tato úprava byla totiž v Rusku až do roku 2008 povinná. Druhá PZ musela mít na výšku minimálně 30 cm a každé číslo muselo být minimálně 12 cm široké. Možným vysvětlením je snaha, aby byla PZ dobře čitelná i za špatného počasí nebo když by se klasická PZ zašpinila a byla nečitelná.
Zajímavou kapitolou ruského systému poznávacích značek jsou diplomatické značky. Ty jsou psány bílým písmem na červeném pozadí a začínají trojciferným číslem, které označuje některou ze zemí, s nimiž má Rusko navázány diplomatické vztahy.
Čísla jsou přidělována podle časové posloupnosti, tedy podle toho, kdy který stát s Ruskem, případně ještě se Sovětským svazem, diplomatické styky navázal. Číslo 001 má Velká Británie, 002 Německo a 003 Kanada. Spojené státy jsou čtvrté.
Československo mělo svého času přidělen kód 092, ale od jeho rozpadu se tento kód nepoužívá a Česká republika se Slovenskem dostaly kód 148, resp. 149. Doposud nejvyšším kódem státu je 170, který označuje Grenadu, malý ostrovní stát v Karibském moři. Kromě států mají vlastní kód také některé mezinárodní organizace, například Evropská unie, Liga arabských států nebo UNESCO. A pokud někde uvidíte diplomatickou značku s číslem 111, vězte, že se jedná o vyslance Suverénního řádu Maltézských rytířů.
Napište váš názor