Pistole, jakožto nejrozšířenější typ ruční palné zbraně, prodělala za několik posledních století rozsáhlou evoluci. Od jednoduchých jednoranových předovek s křesadlovým zámkem, přes zbraně opakovací, až po moderní, lehké, spolehlivé a účinné prostředky používané v civilním sektoru i ozbrojených složkách. V dnešním článku se budeme věnovat těm pistolím, s nimiž se jejich konstruktéři snažili posunout technické hranice a překonat zavedená schémata. Při této snaze naráželi někdy na konzervativnost uživatelů, jindy přecenili technické možnosti svého návrhu. Každá z nich však představuje určitou cestu (nebo slepou odbočku) vývoje pistolí, a proto neuškodí si některé z nich připomenout.
MBA Gyrojet
Země původu: USA, ráže: 13×50 mm, kapacita zásobníku: 6
Jedná se o pistoli na speciální raketové náboje, navrženou v polovině šedesátých let. Na civilním trhu zpočátku zaznamenala poměrně slušný úspěch, což lze přičíst novátorské konstrukci.
Velmi rychle se však přišlo na to, že tento ruční raketomet svými parametry zaostává za klasickými pistolemi. Oproti nim nedosahoval nijak oslnivé přesnosti, navíc se příliš nehodil pro střelbu na krátké vzdálenosti. Při střelbě na dálku zase ztrácel jak přesnost, tak počáteční rychlost a opět se nemohla měřit s konvenčními zbraněmi.
Zbraň byla nabízena i vojenským autoritám, zájem se však nedostavil skoro žádný. Pistole, stejně jako karabiny identického systému, sice prošly pokusným nasazením během války ve Vietnamu, ale bez jakéhokoliv úspěchu. Ti, kdo měli možnost jí vyzkoušet přímo v boji, se údajně shodli jen na jediném pozitivu. Pokud by nějakou z těchto zbraní ukořistil nepřítel, nevěděl by, co s ní, a neměl tak šanci ji použít proti původním majitelům. Výroba této zbraně definitivně skončila roku 1970.
Hinó-Komuro
Země původu: Japonsko, ráže: 7,65×17 mm; 8 mm Nambu, kapacita zásobníku: 8
Po konstrukční stránce zajímavá, pravděpodobně i fungující, leč komerčně zcela neúspěšná pistole z roku 1908. Jak jistě víte, u prakticky všech moderních pistolí je nutné ručně natáhnout závěr, který se poté při střelbě pohybuje.
V tomto případě se však jedná o vcelku unikátní (v historii ale nikoliv jediný) případ, kdy závěr zbraně zůstává pevně na svém místě a pohybuje se hlaveň. Z tohoto důvodu sloužila hlaveň i k natažení zbraně.
Osud pistole se naplnil právě kvůli neobvyklé koncepci. Japonská armáda ji sice vyzkoušela, ovšem zbraň byla jako nepříliš bezpečná pro uživatele odmítnuta a vojáci raději zůstali u konvenčních krátkých palných zbraní. Výrobce podnikl další pokus, jak na své pistoli alespoň trochu vydělat, a proto ji nabídl revolucionářům v Číně. Ti rovněž žádný větší zájem neprojevili a učinili tak rozhodný krok k odstranění této pistole ze světové scény. Zastavení produkce se datuje někdy k roku 1912.
Pistole Schouboe M1907
Země původu: Dánsko, ráže: 11,35 mm, kapacita zásobníku: 6
Velmi kvalitně zpracovaná pistole, která se měla stát součástí výzbroje dánské armády. Kámen úrazu však byl v jednoduchém dynamickém závěru, který se nehodil pro takovou munici, jakou armáda potřebovala. Konstruktér proto navrhl munici vlastní, opatřenou speciální střelou ze dřeva a tenkého ocelového pláště. Tento pokus o něco nového nicméně nevyšel.
Nově vzniklá munice se hodila pro ledacos, ovšem rozhodně ne pro vojenské použití. Lehká střela neměla dostatečný zastavovací efekt a navíc velice rychle ztrácela na přesnosti.
Pistole zůstala ve výrobě sice ještě deset let, až do roku 1917, nicméně celkový počet vyrobených kusů se odhaduje na pouhých 500. Spíš než jako vojenská zbraň pak sloužila v roli upomínkové, jako zbraň darovaná význačným činitelům při zvláštních příležitostech.
Napište váš názor