Klasických situací, kdy pomůže spíš ženská diplomacie, než krutě řečená a vybojovaná pravda, se jistě najde celá řada. Někdy stojí za to popřemýšlet, zda si stát na svém, či zda v zájmu klidu a pohody lehce ustoupit. Někdy totiž neznamená ústupek slabost, ale právě naopak. Sílu být nad věcí a v pohodě…
„Hezké, máš jiné vlasy,“ říká muž. „A kolik nás to stálo?„
Ptá se partner hned po příchodu z práce a očekává pravdivou odpověď. Vy, zklamaná jeho malým obdivem a ještě menším pochopením, okamžitě odpovíte. Další scénář je jasný předem. Sáhodlouhé vysvětlování v lepším případě, v tom horším hádka. V té jeho pravdě budou zmíněny splátky hypotéky, výše nájmu a možná dokonce i váš nedávno koupený kabát. Ve vaší pravdě se vyskytne stále upravená kolegyně z práce, první šediny a nově otevřené kadeřnictví. A také touha líbit se. Právě jemu, sprosťákovi!
Zkusme celou scénku zopakovat. Na otázku přece nemusí žena hned odpovídat. Berte ji jen jako řečnickou a odpovězte dotazem. „A tobě se moje vlasy nelíbí?“ ptáte se a posíláte míč na partnerovu stranu hřiště. Je na něm, jak se vypořádá s odpovědí. Jen největší otrlec trvá na svém a domáhá se odpovědi. Pokud zrovna takového vlastníte, nezbývá než přitvrdit. Čistě z obavy o jeho zdraví, výši tlaku a frekvenci tepu.
Prostě trochu zalžete. Snižte cenu na polovinu, nebo rovnou prohlaste dílo vyhlášeného kadeřnického salónu za tvorbu kamarádky.
Výsledek stojí za trochu vymýšlení. Chvála propukne nebývalou silou, nálada se zlepší okamžitě. Zavládne pohoda, spokojenost, shoda….
„Mám hlad jako vlk,“ vs. „Co jsi mi uvařila, miláčku?„
Nátlaková otázka s podtextem: běda, jestli nic, přece není úplně fér. Jste také unavená, vyčerpaná. Také jste přišla před chvílí z práce, a také chcete odpočívat. Rozladěně se chystáte odseknout, ale včas si vzpomenete na zdržovací taktiku. Nádech, výdech a rychle promyslet strategii. Místo zdrcujících argumentů zkuste trochu švindlovat a zpříjemnit si trudný úděl ochránkyně krbu. Samozřejmě, že čestná manželka upozorní hladového chotě, na možnost uvařit vlastními mužskými silami. Klid jí ale tahle upřímná varianta nepřinese. Navrhujeme opět malou, úplně malinkatou, neškodnou lest.
Pracovní název: zbytky v mikrovlnce. Doteď tiše schovaná krabička v mrazáku, se zamraženým obědem z minulého týdne, poslouží v pravý okamžik lépe, než langusta z interhotelu.
Partner je nadšený vaší obětavostí a chvílemi ani neví, zda otírat slzy dojetí, nebo se bezuzdně cpát. Vy, dohnaná nezaslouženou chválou k výčitkám svědomí si umiňujete, že mu hned zítra dokonce upečete. Oba jste spokojení. Oba se zamilovaně usmíváte. Nezapomeňte, čemu vděčíte za vzácné chvilky souznění. Maličkaté nevinné lsti!
„Na víkend jedeme k našim,“ nařizuje. „Těšíš se?“
„Opravdu je tak naivní, nebo chce ukázat, kdo je tu pánem?“ ptáte se v duchu a vzteky se vám točí hlava. Plánovala jste si, že o víkendu konečně vymalujete kuchyň, přestavíte nábytek, půjdete koupit nové záclony a možná i do kina na nový romantický film s tím fešákem, no, jak se jmenuje… A on si vzpomene s návštěvou… Navíc, tchyně zrovna nepatří do skupiny vašich nejoblíbenějších přítelkyň, přestože se opravdu snažíte ji mít ráda. Vlastně proto si vaší nechuti ještě vůbec nikdo nevšiml…
„Co dělat, jak odpovědět, na co se vymluvit?“ ptáte se zmateně a pro jistotu si pouštíte proud studené vody na hlavu. Výborně, zcela intuitivně jste provedla oddalovací manévr a získala čas k promyšlení situace. Jednoznačné ano či ne nepřinese nic dobrého. Souhlas vás uvrhne do deprese z vlastní zbabělosti a posléze k tiché nenávisti protějšku. Nesouhlas vyprovokuje lítost, výčitky a možná i výhrůžky. Jediným řešením je opět malá milosrdná lež, pardon, lest! Vhodná je odpověď typu: Ráda bych, ale… Možná, pokud…. Škoda, že nemohu, protože… Pokud si zapamatujete tyto tři fráze, zbývá už jen vymyslet důvod, PROČ. Proč nemůžete za jeho maminkou, přestože se na ni tolik těšíte. Proč nepojedete na motocyklové závody, které vás moc a moc baví. Proč nebudete brázdit hřebeny hor na nových běžkách, z kterých jste měla tak ohromnou radost…
Nejdůvěryhodnějším důvodem bývá pracovní vytížení, náhle zhoršený zdravotní stav, pozvaný řemeslník. Fantazii se meze nekladou, ale nezapomínejte na zlaté pravidlo: každá lež musí mít reálný základ a nesmí být zbytečná.
Výsledkem této přece jen lehce hanebné lsti, by měl být víkend plný pohody, odpočinku a relaxace, aby i vámi oklamaný chudák měl nějaký profit a zisk…
„Viď, že to zařídíš, miláčku? Já nemám čas…„
Jak odolat tak milé a neškodné prosbě. Proč vlastně uhýbat něčemu tak samozřejmému, jako je jednání se zedníkem, schůze bytového družstva, rodičovské sdružení nebo reklamace mobilního telefonu? Protože je to hrůza! Protože celou noc nemůžete spát a ještě týden potom vás bolí hlava, od věčného přeříkávání všeho, co kdo ze zúčastněných řekl, nebo měl říct. Rázně odmítnout slušně a pokorně vyslovenou prosbu ale také nejde. Prostě nemůžete, když on je na vás tak hrozně hodný… Nezbývá, čistě v zájmu zachování rodinné pohody, opět malá lest. Spočívá jen v malém, neškodném opomenutí!
„Hrozně mě to mrzí, zrovna jsem kupovala maso na řízky, když jsi na ně měl takovou chuť, a na tu schůzku jsem zapomněla!“ sypete si hlavu popelem a tváříte se nefalšovaně nešťastně.
„Pospíchala jsem do čistírny pro tvůj oblek, abys ho mohl zase nosit, když ti tolik sluší!“ vzlykáte… „Byla jsem na kosmetice, abych se ti líbila!“ šeptáte mu mnohoslibně do ouška. A on, vychýlen důvodem vašeho selhání, vás utěší. Ukonejší. Dokonce polituje. A příště? Raději vezme odpovědnost do svých rukou.
„Naše děti jsou rozmazlené a můžeš za to ty!“
Také občas slýcháte, že jste na děti moc mírná a ony zatím potřebují pevnou ruku? Také můžete za jejich zhoršený prospěch a nedbalé chování? A co teprve nepořádek v jejich pokojíčku, za ten jste přece také zodpovědná jen a jen vy… Hádka a výměna názorů může pročistit dusné ovzduší, ale nesmí se odehrávat denně. Pokud máte pocit, že neustálé dohady a vymezování rolí vám rostou přes hlavu, radíme… Vy víte co!
A tentokrát místo malé lsti zkuste rovnou velkou mega dávku. Spočívá ve vašem odjezdu kamkoli. Na dovolenou, školení, kurz, k rodičům… Pár dnů bez vaší starostlivé péče udělá své.
Podmínkou samozřejmě je, abyste před odjezdem nenachystala zásoby jídla a oblečení. Odjeďte a nechte svoji smečku napospas osudu. Trochu hladu a nepohodlí ještě nikoho nezabilo. Návrat bude velkolepý. Chvála a uznání bude klokotat v hrdélkách všech vašich blízkých. Konečně si uvědomí, jak vzácnou bytost ve vás mají! Konečně si vás budou, alespoň chviličku, považovat. Tak hezkou rekreaci, zasloužíte si ji!
Klasických situací, kdy pomůže spíš diplomacie, než krutě řečená a vybojovaná pravda, se jistě najde celá řada. Někdy stojí za to popřemýšlet, zda si stát na svém, či zda v zájmu klidu a pohody lehce ustoupit. Někdy totiž neznamená ústupek slabost, ale právě naopak. Sílu být nad věcí a v pohodě. Ty ženy to s námi zkrátka umí, co?
Napište váš názor