Poslední akce Avengers Endgame se stala komerčně nejúspěšnějším filmem historie, víc než miliardu dolarů diváci ve světových kinech zaplatili letos i za remaky disneyovek Lví král a Aladin, novou akci Spider-Mana, superhrdinku Captain Marvel a novou verzi antihrdiny Jokera, ale i za pokračování animáků Ledové království a Toy Story.
Žebříček nejnavštěvovanějších filmů 2019 vypadá jasně. Top 10 uplynulého roku se však může řídit i jinými, více subjektivními kritérii než výší tržeb. Třeba filmařskou kvalitou, emotivností prožitku nebo důležitostí obsahu.
1) Manželská historie
Americký filmař Noah Baumbach ze vzpomínek na vlastní vztahy a rozvod a z dlouhých diskusí se svými hereckými kamarády stvořil rozvodové drama, které dokáže publiku zlomit srdce a pak ho postupně zase poslepovat dohromady, ale s viditelnými spáry.
Adam Driver a Scarlett Johanssonová excelují v rolích páru, který se miloval, ale nyní si už nerozumí a neobratně se snaží rozejít co nejméně bolestně.
Film založený na skvělém a důvtipně postaveném scénáři překonává předchozí Baumbachův intimní a detailní pohled na rodinné vztahy Meyerowitzovic historky (nový výběr) a po šesti nominacích na Zlatý glóbus se řadí mezi největší oscarové kandidáty. K vidění je na Netflixu, premiéru měl na velkém plátně benátského festivalu.
2) Joker
V této chvíli asi nejkomplexnější filmový zážitek. “Áčkové” psychologické drama Todda Phillipse s komiksovým podhoubím jako úlitbou pro ty, kdo se psychologie a dramat štítí.
Příběh založený na osvědčeném principu tlakového hrnce, jenž jednoho dne nutně musí vybuchnout. Pečlivě budovaná atmosféra duševní temnoty a zmaru, hudba jako plnohodnotný nástroj vyprávění, Robert De Niro v nejlepší formě a hlavně životní herecký výkon Joaquina Phoenixe, bez nějž by, při vší úctě k Phillipsově řemeslu, nevzniklo drama áčkové, ale pouze ambiciózní.
Jen pro zajímavost: nad Jokerem měl mít producentský dohled Martin Scorsese, jehož filmy Phillipsův svět očividně formovaly. Když tak sledujeme povědomý portrét člověka, jejž mravně rozložená společnost dotlačí až na samý práh šílenství, neubráníme se hříšné myšlence, jak, respektive o kolik zajímavěji by asi Jokera pojal autor Taxikáře. Ne že by to tomu stávajícímu ubíralo na hodnotě.
3) Tenkrát v Hollywoodu
Místo sáhodlouhých charakteristik by v tomto případě stačilo napsat: “prostě Tarantino”. Přesně takový totiž dvanáctý počin hollywoodského miláčka a milovníka Hollywoodu je.
Jako by shrnoval vše, co na jeho filmech zbožňujeme: je zábavný i moudrý, poťouchlý i nezáludně radostný. Bohatý na odkazy a (čím dál rafinovanější) vtípky, požitkářsky pomalý, leč s nepostižitelnou vnitřní dynamikou, zdánlivě nesmyslný, a přitom nekonečně smysluplný. Krásný. Filmový s velkým F.
Příběh z doby, kdy se chlapi nebáli být chlapy a “továrna na sny” nebylo jen slovníkové heslo, působí na první pohled jako záminka pro návrat do časů, jež Tarantino miluje, ale první pohled neznamená v jeho osobitém světě absolutně nic. Ostatně i Tenkrát v Hollywoodu patří k filmům, o nichž platí, že vidět je jednou je jako nevidět je vůbec. Na plátně, podotýkám, by filmy od Tarantina měly mít v programu kin vyhrazené celoroční místo.
4) Le Mans ’66
Le Mans ’66 je nádherně natočeným filmem, z něhož přímo čiší ryzí filmové řemeslo. Jde o film, na který nejen, že se skvěle dívá, ale funguje i po všech ostatních stránkách. Na ploše bezmála tříhodinové stopáže nepostrádá ani na okamžik dynamiku a napětí. Je filmem o lásce k závodění, ale i přátelství. Poskytuje příběh plný zvratů a zákulisního boje z prostředí automobilek a konstrukčního týmu Fordu, který je těžko uvěřitelný, byť dramatický oblouk zde zřejmě napsal sám život.
Ať už se vyobrazované události udály tak jako na plátně či ne, postavy díky skvělému scénáři a castingu působí uvěřitelně a reálně.
Zejména pak chemie mezi Damonem a Balem vykreslovala takové to správné chlapácké kamarádství. Líbilo se nám, že na rozdíl od jiných životopisných filmů se zde nekončilo oním velkým závodem, ale i tím, co následovalo. Kdo zná další osud Kena Milese, ví. Tenhle film výrazně vyčnívá z řady popcornovek a mainstreamových filmů, přičemž se jedná o jeden z nejvýraznějších a nejlepších počinů, jaké jste mohli v uplynulém roce v kině vidět. Rozhodně stojí za pozornost.
5) Irčan
Gangsterské drama od režiséra Martina Scorseseho kandiduje na Oscara. Ve snímku excelují Robert De Niro, Al Pacino a Joe Pesci. Je to film o tom, jak projdete životem, zabijete všechny kolem sebe a zůstáváte sám, starý, s pomalu doléhajícím svědomím.
Je to nejdražší film, který kdy slavný režisér Martin Scorsese natočil – a paradoxně se musí spokojit s uvedením na obrazovkách, monitorech, případně telefonech.
Martin Scorsese tak v jednom filmu ukazuje tři přístupy, jak vyprávět gangsterskou ságu a dovést jí do silného katarzního konce. Jeho film je ale nejen ukázkou brilantního vypravěčství po obsahové stránce, kdy vám ty tři a půl hodiny přes trochu nataženější střední část hladce uběhnou, ale i toho formálního. Střihačka a jeho stálá spolupracovnice Thelma Schoonmaker odvádí opět skvělou práci, stejně jako mexický kameraman Rodrigo Prieto, který s ním dělal už na Vlkovi z Wall Street.
Nejlepší filmy roku 2018: Hollywood na scestí, nejzajímavější film neměl jít vůbec do kin!
Irčan není Scoseseho opus magnum, jako v případě Leoneho Tenkrát v Americe, ani to není jeho nejlepší film. Je to ale jeden z nejlepších filmů roku a úctyhodné dílo mistra, který se ohlíží za dějinami žánru gangsterského filmu posledního půl století a s hereckými hvězdami, které ho pomohly definovat, ukazuje, jaké to je, když ho umíte i těsně před osmdesátkou naplnit stále živým obsahem i formou.
6) Rocketman
Hudební féerie o životě Eltona Johna je přesně tím, čím měla být Bohemian Rhapsody, aby ji mohli milovat i kritici: funguje totiž v prvé řadě jako film, ne jako životopis legendy. Film s citem pro styl, příběhem, jenž by obstál i sám o sobě, s uvěřitelným hrdinou a představitelem, jenž nenapodobuje, ale hraje.
Taron Egerton dozajista platí za hlavní a nezpochybnitelnou výhru Rocketmana, může se však současně opřít i o hravou formu a eltonovsky barokní obrazotvornost.
A přesně v tom tkví největší rajc Rocketmana – má výraz, nadsázku i srdce, dokáže být současně uvěřitelný i krásně vyšinutý. A jen jakoby mimochodem vzkazuje: na životě je nejtěžší umět ho prožít sám se sebou. Jak pravdivé.
7) Avengers: Endgame
Tohle byl strhující megafilm, který baví v jednotlivých akčních scénách, komediálních miniaturách i filigránských pasážích, které ohýbají pravidla košatého comicsového univerza, hlavně ale nabízí brilantní rozuzlení celé té osudové story s prvními Avengery a Thanosem, lemovaný odzbrojujícími emotivními zastávkami.
Endgame je splněným fanouškovským snem, neskutečně našlapanou blockbusterovou podívanou, oslnivou ukázkou možností vypravěčství i technologií.
Nikdo jiný než bratři Russoové by tuhle katarzi takhle parádně neustál – protože tihle borci umí špičkově akci, trikové orgie, paralelní vyprávění příběhu i mačkání emocí, které dojme stejně tak snadno osmiletého klučinu jako okoralého padesátníka.
8) Favoritka
Ústřední tvůrce divné řecké vlny Jorgos Lanthimos se rozloučil se svým dvorním scenáristou Efthymisem Filippouem a konečně natočil vyzrálé, dospělé a klasicky vyprávěné dílo. Jeho historické kostýmní drama je ovšem plné stylistických provokací, podvratného humoru a sebestředných žen, které se vzájemně ničí svými tvrdě manipulátorskými hrami.
Nekompromisní Nabarvené ptáče Václava Marhoula poletí do Los Angeles bojovat o nominaci na Oscara
Požitkářsky jízlivé dialogy scenáristů Tonyho McNamary a Debory Davis ve spojení se strhujícími hereckými výkony v čele s Olivií Colman by samy o sobě stačily k tomu, aby film vynikl. Lanthimos ale ještě zvýšil jeho excentričnost radikální prací s kamerou a občas nečekanými volbami hudebního podkresu.
9) Parazit
Filmy o sociální nerovnosti většinou nepatří k diváckým hitům, nicméně přesně mezi ně má nakročeno Parazit, žánrově zcela nespoutané dílo, které dobylo festival v Cannes.
Na půdorysu provokativní premisy, že mezi 99 procent sociálně slabých patří člověk jenom do chvíle, než se sám stane vykořisťovatelem, dokázal korejský režisér Pon Džun-ho rozehrát ničemu nepodobnou hru na pomezí thrilleru, společensky angažovaného dramatu a komedie. Prozradit více nelze, sám režisér si po divácích vymiňuje mlčenlivost.
A nutno říct, že mu vzhledem k celé té plejádě brutálně nečekaných, rafinovaných a vtipných point vyhovíme vlastně velmi ochotně.
10) Král
Netflix zabrousil do historie a představil divákům další historický film. Tentokrát se filmaři vydali po časové lince do středověku a rozhodli se oživit jednu z nejvýznamnějších postav britské historie, krále Jindřicha V. Poutavá podívaná, v níž exceluje Timothée Chalamet, ale vypravuje příběh, který možná není tak historicky věrný, jak bychom čekali. Přestože je Král autentickou podívanou, která neinklinuje ke snímku opírajícímu se o berličku v podobě srdceryvné romantické zápletky, ale není ani krvákem postrádajícím jakoukoli hlubší myšlenku, zůstává unikátem. Je však otázkou, jestli diváci ve finále přejdou absenci pro většinu úspěšných dramat typických archetypálních postav, nebo zda bude Král vládnout v zapadlišti kinematografických dějin.
Nevešlo se: Genesis, Narušitel systému, Dva papežové, Zelená kniha, Toy Story 4, Ad astra, Free Solo, Portrét dívky v plamenech, John Wick 3, For Sama, Maják, Dcera, Dokud se tančí, I Am Easy to Find, Žena na válečné stezce
Nejzábavnější film: Srážka s láskou, Šprtky to chtějí taky
Nejlepší český film: Nabarvené ptáče, Vlastníci, Staříci
Zklamání roku: Yesterday, StarWars: Vzestup Skywalkera
Překvapení roku: Neviditelný život Eurídice Gusmãové
Nejlepší animovaný film: Kde je moje tělo?
Výběr nejlepších deseti filmů může být značně subjektivní. Co podle vás byly nejlepší filmy roku 2019? Podělte se o vaše tipy v komentářích!
Napište váš názor