Jednotky SA (Sturm-Abteilung, úderné oddíly) byly polovojenské formace nacistické strany NSDAP. Název Sturmabteilung pochází původně od speciálních útočných jednotek Německa za 1. světové války, které používaly strategii generála Oskara von Hutiera. Jeho strategie spočívala ve vytvoření malých jednotek, které odděleně plnily útočné cíle, což byl novátorský přístup, neboť většina generálů používala metodu hromadných útoků.
Byly založeny na podzim roku 1920 nejprve pod názvem Ordnertruppen (pořádkové oddíly), do kterých začal nabírat hospodské rváče, zápasníky a bývalé vojáky, kteří měli za úkol ochraňovat jej při jeho vystoupeních proti všem, kteří se snažili jeho výstupy narušovat. Původně tedy tyto jednotky sloužily k Hitlerově osobní ochraně a k ochraně nacistických shromáždění. Oficiálně však vznikly až 3. srpna 1921, tedy dne, kdy Hitler vyzval k založení tělocvičného a sportovního oddílu.
Hitler na isnpekci SA jednotek
K bojovému nasazení těchto jednotek došlo záhy – dne 4. listopadu 1921 pořádala NSDAP velké veřejné shromáždění v mnichovské pivnici Hofbräuhaus. Po několika přerušeních Hitlerova projevu se členové oddílu, znechuceni neustálým pokřikováním na Hitlera, pustili do bitky s „narušiteli“ shromáždění. Po této události Hitler přejmenoval tuto jednotku na Sturmabteilung, zkráceně SA.
U zrodu „hnědých košil“, jak se jim lidově říkalo, stál už od samého počátku Ernst Röhm, jenž byl zpočátku jedním z nejbližších přátel Hitlera. Budoucnost ukázala, jak jsou politická přátelství nebezpečná. Röhm se těšil mezi mužstvem velké oblibě a pod jeho vedením se jednotky reorganizovaly do vojenské podoby a byly organizovány tak, aby jejich struktura mohla pojmout tisíce členů. SA mají na svědomí mnoho násilností a vražd proti socialistům během 20. let. Většinou šlo o menší pouliční boje nazývané Zusammenstöße.
Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 začaly SA v čele s Röhmem usilovat o získání vlivu pro sebe. Röhm viděl v SA nástupce pravidelné armády (Reichswehru). Postupně se SA stávaly velmi nebezpečnými a nekontrolovatelnými, protože mnoho jednotek bylo loajálních více svému místnímu veliteli než Hitlerovi nebo NSDAP jako celku. Důvodem této rozpolcenosti byl fakt, že se SA skládaly z nezaměstnaných a dělníků, kteří byli daleko více radikální než SS ve snaze provést skutečnou sociální revoluci. O kterou už však Hitler po uchopení moci neměl zájem, protože to ohrožovalo finanční příjmy od bohatých podnikatelských kruhů, na kterých strana závisela. Zejména velitel SA Röhm popuzoval svými levicovými názory.
Ernst Röem, velitel SA jednotek
V dubnu roku 1934 u příležitosti jarního cvičení německého námořnictva, došlo k setkání Hitlera s vojenskými špičkami. Výsledkem byla dohoda o podpoře Hitlera během kandidatury na prezidenta, výměnou za zredukování jednotek SA. Dny Ernsta Röhma a jeho hnědých košil byly sečteny.
V noci 29. června 1934 dostal Hitler zprávu o údajném „pokusu o puč“, který měl vést Röhm, jenž v té době spal v hotelu Hanslbauer ve Wiessee. Ve 4 ráno přiletěl Hitler do Mnichova a akce známá jako „Noc dlouhých nožů“ začala. Ernst Röhm byl zatčen samotným Adolfem Hitlerem v Bad Wiesse, kde se konal sjezd vůdců SA. Brzy ráno 30. června byl vytažen z postele a ihned byl převezen do vězení Stadelheim v Mnichově. Zatímco zatýkání a vraždění všech (i potenciálních) odpůrců během Noci dlouhých nožů pokračovalo, Hitler váhal s rozhodnutím o konečném osudu Röhma. Nakonec nařídil, aby mu do cely přinesli revolver. Jakmile Röhm dostal do rukou zbraň, zeptal se: „To mi posílá Adolf? Jestli mě chce zabít, tak ať to udělá sám! Chci zemřít jako moji přátelé, chci dostat kulku do břicha, slyšíte?!“. Theodor Eicke, vyšší důstojník SS odpověděl: „Radím vám, abyste si to rozmyslel.“. „NE!“, vykřikl Röhm a hodil po odcházejícím Eickovi cihlu. To Eickeho naštvalo a mávl rukou na svého pobočníka, rovněž důstojníka SS Michaela Lipperta, který vytáhl pistoli a Röhma zastřelil. Röhm vzdechl „Můj vůdče…“ a klesl k zemi. Röhm byl pohřben na hřbitově Westfriedhof v Mnichově. Celá akce během Noci dlouhých nožů proběhla přesně v duchu hesla SA: „Veškerá opozice musí být zadupána do země.“
SA jednotky před bojovou akcí
Po Noci dlouhých nožů rychle klesal i počet členů SA – z 4,5 milionu v červnu 1934 na 1,6 milionu v říjnu 1935 a do roku 1938 dále klesl až na 1,2 milionu. V březnu 1938 byly útvary SA mezi prvními při pochodu do Rakouska během anšlusu. V průběhu mnichovské krize se SA podílela na výcviku a vyzbrojování členů Sudetendeutsches Freikorps.
Po vypuknutí války asi 2/3 třetiny členů SA postupně narukovaly do armády (členství v SA na rozdíl od SS nebylo náhradou vojenské povinnosti). V pokročilejších fázích války se SA také podílela na různých opevňovacích pracích, plnila různé pomocné úkoly pro armádu a policii a od roku 1944 byla využita i při formování a výcviku Volkssturmu. Norimberský tribunál konstatoval, že jednotliví členové SA se podíleli na zločinech proti lidskosti a válečných zločinech, ale nelze celou SA označit za zločineckou organizaci ve smyslu obžaloby.
Napište váš názor