Jak zahnat nudu u dětí? Tohle jsou nejoblíbenější dětské deskovky!

• Vytvořeno 3 dubna, 2023
• kategorie Style, Trendy
• 1709

V dnešním článku na vás čekají tři naše nejoblíbenější dětské deskovky. I ten nejlepší evergreen se totiž časem ohraje. A když už to nebaví ani děti, znamená to, že rodičovská trpělivost přetekla už před hodně dlouhou dobou. Proto jsme pro vás připravili malý žebříček našich oblíbených her pro předškoláky, školáky a záškoláky, které hrajeme nejen se svými dětmi, ale někdy i spolu, pro radost.

V dnešním článku na vás čekají tři naše nejoblíbenější dětské deskové hry. I ten nejlepší evergreen se totiž časem ohraje. A když už to nebaví ani děti, znamená to, že rodičovská trpělivost přetekla už před hodně dlouhou dobou. Proto jsme pro vás připravili malý žebříček našich oblíbených her pro předškoláky, školáky a záškoláky, které hrajeme nejen se svými dětmi, ale někdy i spolu, pro radost.

Guardians of Haversack

Ve Strážcích Haversacku (volně přeloženo) se ujmete skupiny dobrodruhů, kteří vyrážejí za dobrodružstvím, jehož cílem bude zlomit kletbu, která na vaše království byla uvržena.

Království plné fantazie

Každý hráč před sebe dostane mapu svého vlastního království. Uprostřed je hrad, odkud budou vaši hrdinové vyrážet na své výpravy, a po okolí najdeme různé lesy, jezera, jeskyně, a nebo dokonce vypálené vesnice. Ano. Vaše království je od začátku v ruinách – to především díky příšerám, které ho zamořily. Najdete jich tu celkem tři typy, a objevovat se budou na začátku každého kola. Stejně tak jako příšery se mohou objevit i víly. Za zabíjení monster a chytání vil získáváte body, spolu s bodíky dostáváte i zlaťáky, a za ně si najímáte další hrdiny. Jednoduchost sama.

Jádrem celé hry je pytlíček, ve kterém chrastí žetonky vašich bojovníků – každý z nich má několik bodů pohybu, a jinou schopnost. Bojovník zabíjí monstra, lukostřelkyně to zvládne i na dálku, druid umí chodit po vodě a procházet lesy jako nic, zloděj otevírá zamčené truhly a čarodějka se dokáže prohodit se kteroukoli již vyloženou postavou na mapě. Je tam ještě jedna postava, a to je objevitel, jehož schopnost si zatím necháme pro sebe.

Hra Guardians of Haversack oplývá tou schopností, že všichni hráči hrají současně. Ale zároveň se nehraje na rychlost. Není to závod, a netlačí vás žádný časový limit. Jakmile přijdou nové příšery a začne se hrát, každý hráč sáhne do svého pytlíčku, a naslepo vyloví jeden žeton hrdiny. S ním popojde od svého hradu tolik polí, kolik má hrdina bodů pohybu, eventuelně zmasí nějakou potvoru (pokud to postava umí), a vyloví z pytlíčku další.

Postavy ve hře

Svoje postavy můžete vykládat na herní plán buď od hradu, a nebo od jiného svého hrdiny. A takhle se vám bude na herním plánu tvořit takový štrůdl fantasy bojovníků, s jejichž pomocí se budete pokoušet někam dojít, a něčeho dosáhnout. Zpravidla bude vaším cílem nějaká těžko dosažitelná truhla s neznámým pokladem, vesnice, která vás odmění bodíky a nebo houf příšer, které se budete snažit pobít. Od hradu se s pár hrdiny samozřejmě příliš daleko nedostanete, a tady přichází ke slovu zmiňovaný průvodce – jeho schopnost vám umožní na konci tahu založit tábor, od kterého smí vaši hrdinové vyrazit v příštím kole.

Jakmile všichni hráči vyloží z pytlíčku na mapu i toho posledního hrdinu, spočítá se, kdo pobil kolik příšer, pochytal víl a postavil vesnic. Podle toho jste odměněni nejen vítěznými body, ale také zlaťáky, za které si můžete najímat další hrdiny do příštího kola. A čím víc hrdinů v pytlíčku máte, tím dál dojdete, a tím víc dalších bodů získáte.

Obřím pozitivem je, že si nemůžete vzájemně škodit, a vaše hry tak nebudou končit pláčem, vztekem, ani házením žetonů po pokoji. Každý rozhoduje sám o tom, kam svoje hrdiny pošle, a nikdo mu do toho nemůže zasahovat. Protože – jak jsme zmínili již na začátku – každý z vás má své vlastní království (respektive herní plán). Doporučený věk začíná na 10 letech, ale hra je tak snadná, a především – jazykově nezávislá, že by ji podle nás mohlo zvládnout i dítě o pár let mladší.

Foxy

Liška má prý výbornou paměť. Pamatuje si, kolik máte v kurníku slepic, kde se pohybuje váš pes, i to, jestli jste po ní vystřelili pětkrát nebo šestkrát. A to, jak si v porovnání s liškou stojíte vy, si můžete vyzkoušet ve hře Foxy.

Foxy je paměťovka. V každém tahu otočíte jednu kartu. Na té najdete různá zvířátka – zajíce, medvěda, slepici, žirafu, nebo třeba delfína. A váš cíl je vzpomenout si, kolikrát jste zvířátko daného druhu již viděli, a napsat svůj odhad do vaší tabulky. To však není jen vaším úkolem, ale i všech ostatních hráčů, kteří tipují zároveň s vámi.

Jak to funguje konkrétně? Představte si, že se otočí karta, a na ní jsou třeba… medvěd a zajíc. Zajíce potkáváte už potřetí, zatímco méďu vidíte za celou hru poprvé.  3 + 1 se rovná… No jasně. A do své tabulky si zapíšete čtyřku.

Krom standardních zvířátek najdete v balíčku jednu kartu s Foxíkem, alias titulní lištičkou celé hry. Jakmile na vás vystrčí svůj rezavý kukuč, musíte zapsat, kolik druhů zvířat jste viděli celkem. Během jedné hry však uvidíte karet celkem dvacet, a s rapidně rostoucím počtem zvířátek klesá i šance na správný odhad.

Ale nezoufejte – i menší odpověď se počítá jako správná. Pokud si tedy nejste jistí, zda vám pod zraky proběhlo slepic pět nebo šest, vyplatí se hrát na jistotu a napsat pětku. Pokud však svůj odhad přestřelíte, nedostanete body žádné. Na druhou stranu, jestli jste si opravdu SUPERJISTÍ svým odhadem, můžete číslo jednou za celou hru zakroužkovat. A pokud jste opravdu trefili přesnou odpověď, dostanete za ni dvojnásobek bodů.

Hra se boduje tak, že každý správný odhad (a připomínáme, že za správné se považují i odhady menší), vám dá tolik bodů, kolik jste tipli. Body se sečtou, a hráč, který jich obdržel nejvíce, obdrží titul nejmazanějšího lišáka.

Můj první nedobytný hrad

V téhle hře se stanete statečnými obránci hradu, na který útočí vojska dobyvačných skřetů! Ke svému štěstí máte plné ruce karet rytířů, kteří vám pomohou útok odrazit. Každý z nich však přísahal věrnost jednomu geometrickému obrazci, a může zabíjet pouze monstra, která stojí na poli se stejným tvarem.

Dobře, tenhle příběh jsme si vymysleli. Ale v zásadě to tak je. V téhle hře bude cestou k vaší pevnosti šlapat armáda orků (skřetů, chcete-li), a vaší hráčskou povinností bude je zastavit! Na začátku každého tahu máte k dispozici jednu kartu rytíře. K tomu si dolíznete druhou, a obě si prohlédnete. Na každé kartě máte krom rytíře symbol v určité barvě.

Symboly ve hře

Symboly jsou uzpůsobené tak, aby se v nich vyznali i ti nejmenší hráči. Jsou to modré, zelené a červené trojúhelníčky, čtverečky a kolečka, a stejné obrazce najdete i na cestě, po které k vám míří váš nepřítel. Poté si vyberete a zahrajete jednu ze svých karet, a zničíte tak jednu potvoru na políčku, které má stejný symbol jako karta, kterou jste právě zahráli.

Poté se všichni skřeti pohnou směrem ke hradu, a pokračuje se tahem dalšího hráče. Skřetů je několik typů. Na začátku máte ty základní, kteří nedělají nic víc, než že se políčko po políčku plouží směrem k vítězství, ale jsou tu i horší nepřátelé, kteří vám dokážou řádně zavařit. Třeba jakmile přijdou běžci, předběhnou všechny ostatní nepřátele, a stoupnou si rovnou do čela skřetího šiku.

Jiný nepřítel posune všechny skřety dopředu o jedna, a poslední typ bosse nejen že udělá totéž, ale navíc přivolá další příšeru. A jakmile se jediná potvora posune na pole, kde stojí váš hrad, tak je konec. Naštěstí jim v tom brání pevná zeď. No, takhle – pevná zase tak úplně není, ale přidává vaší pevnosti jeden život k dobru. Naštěstí ji pomocí karet můžete znovu postavit.

Závěr

Můj první nedobytný hrad je kooperativní hra, která poučí nejen o spolupráci, ale i o proradnosti skřetů vás i vaše děti už od 4 let.