Gestapo neboli Geheime Staatspolizaei (česky Tajná státní policie) vzniklo přeměnou tajné pruské policie brzy po nástupu Hitlera k moci v květnu 1933. Jeho zakladatelem byl Herman Göring, ovšem již o rok později bylo převedeno pod vedení SS a od roku 1939 pod Hlavní říšský bezpečnostní úřad (RSHA), jehož šéfem byl Heinrich Himmler. RSHA a jemu podřízené Gestapo mělo za úkol bojovat proti všem nepřátelům uvnitř i za hranicemi nacistického Německa. Slovem nepřátelé byli myšleni židé, cikáni a jiní rasově nevhodní, stejně jako komunisté a další členové tajných organizací jako byli svobodní zednáři.
Gestapo mělo poměrně složitou strukturu a zahrnovalo několik organizací označených písmeny A až F. Ty pak měly vytyčenou svoji oblast kompetencí.
Úřad A měl na starosti sabotáže, protinacistický odpor a atentátníky. Úřad B zahrnoval záležitosti náboženské, především Židy. Často vyhledával tzv. “potápky“ – Židy, kteří se ukrývali před deportací do koncentračních a vyhlazovacích táborů.
Úřad C byla administrativní kancelář, zodpovědná za kartové informace o celém personálu. Úřad D měl na starosti situaci v okupovaných územích, úřad E kontrarozvědku a úřad F zahrnoval pohraniční policii.
Pracovníci jednotlivých úřadoven Gestapa byli rozděleni podle svého poslání do oddělení, přičemž nejhorší pověst mělo čtvrté oddělení tzv. exekutiva. Ta obsahovala operační formace pro boj s odbojovým hnutím, provádění prohlídek, intervence v případech sabotáže a vloupání politického charakteru. Zároveň obsahovala také archiv úřadovny, který shromažďoval zabavené letáky a tiskoviny. Čtvrté oddělení bylo noční můrou odbojových pracovníků. Své oběti určitou dobu sledovalo, sbíralo informace a posléze provedlo zátah. Z tohoto důvodu mělo nepřetržitou službu pro příjem zatčených a příjem hlášení od konfidentů a důvěrníků.
Efektivita Gestapa byla z velké části podmíněna hustou sítí nejrůznějších udavačů a kolaborantů. Někteří lidé si dokonce z pravidelného hlášení pracovníkům Gestapa udělali živnost. Ve spisech byli označováni jako V-Personen (Vertrauenspersonen), čili důvěrníci, osvědčení konfidenti podávající pravidelná hlášení za měsíční plat. Další osoby měly zase za úkol rozšiřování sítě udavačů. Říkalo se jim verbíři (W-Personen, Weber). Rovněž špióni (G-Personen, Gewährspersonen) našli ve službách Gestapa široké uplatnění a byli často nasazováni do určitých oblastí a společenských sfér s úkolem zjištění konkrétních informací.
Jak by vypadal svět, kdyby nacistické Německo vyhrálo druhou světovou válku?
Zaevidováni byli i tzv. zpravodajci nebo informátoři (A-Personen, Auskunftspersonen). Mnozí dokonce nespolupracovali s Gestapem vědomě. Všechny tyto osoby byly pečlivě evidovány a jejich služeb pravidelně využíváno. O účinnosti této informační sítě svědčí zdecimované řady odbojářů, přičemž mnozí ani nevěděli, odkud vlastně přišlo udání.
Dne 15. března 1939 byla zahájena okupace Československa a dopoledne vstoupily do Prahy jednotky Wehrmachtu. S motorizovanými okupačními jednotkami přijely i oddíly SS a Gestapa, jehož příslušníci byli oděni do pověstných černých uniforem.
Rozkazem z 5. května 1939 o organizaci gestapa v protektorátu jmenoval Heydrich velitelem bezpečnostní policie a SD Otto Emila Rasche. Na základě těchto rozhodnutí byly zřízeny dvě vedoucí úřadovny v Praze (Geheime Staatspolizeileitstelle Prag) s působností pro Čechy a v Brně (Geheime Staatspolizeileitstelle Brünn), mající na starost územní celek Moravy. Obě úřadovny přímo podléhaly centrále gestapa v Berlíně.
Pražskou úřadovnu nacházející se v Petschkově paláci (dnes ulice Politických vězňů) převzal v červnu 1939 vládní rada Hans Ulrich Geschke, který ihned zahájil výstavbu sítě služeben v Čechách. Zřizovány byly tzv. venkovní úřadovny gestapa (Aussendienststellen) v jedenácti městech. V průběhu léta 1939 došlo k vybudování stěžejní struktury bezpečnostního aparátu. Změny v dalších letech okupace byly minimální.
Jednotky SA – „Teror musí být zlomen zase jen terorem“
V počátcích vzniku protektorátu se utvářela celá řada odbojových skupin. Většina z nich byla dosud neznalá metod práce gestapa a dávala nebojácně najevo svůj odpor k okupantům. Pracovníci gestapa se od prvních dnů své činnosti v českých zemích dostávali do řady problémů, neznali zemi, neznali jazyk. Proto od prvních dnů museli sehnat někoho, kdo by jim pomohl v zajišťování exekutivních úkolů.
Mezi nové pracovníky gestapa byli převážně získáváni sudetští Němci, kteří svou dobrou znalostí českého prostředí, psychiky českého člověka, jeho kultury a mnohdy i dokonalou znalostí českého jazyka byli nebezpečnými protivníky a způsobovali značné škody české rezistenci.
Postupem času získávali odbojoví pracovníci bohaté zkušenosti s metodami práce gestapa. Během roka a půl se Geschkemu podařilo téměř zdecimovat odpor v protektorátu. Stávalo se pravidlem, že pro toho, kdo překročil bránu Petschkova paláce (hovorově označovanému jako Pečkárna), nebylo návratu. Způsob práce gestapáků, byl následující: určitou dobu sledovali člověka podezřelého z konspirace, shromažďovali informace a udání, poté přišel zásah a zatčení. Uvězněný byl dopraven na Pečkárnu, kde byl umístěn do výslechových cel nacházejících se ve sklepení. Na postiženého nastoupil jeden nebo dva gestapáci se snahou získat informace.
Agresivita jejich výslechu se stupňovala. V pražské úřadovně svou brutalitou proslul Oskar Fleischer (příznačné jméno – v českém překladu znamená Řezník), který měl na kontě největší počet zatčených. Průběh výslechu byl víceméně stejný – nejprve přišlo řvaní a bití.
Němci nestále kladli otázky a v případě nedostatečných odpovědí dotyčného svlékli donaha a bili holemi. Gestapo často používalo metody jako drcení prstů ve dveřích, pálení zapalovačem, vytrhávaní vlasů a podobně. V případě, že mučený omdlel nebo z něj nebylo možné dostat přiznání a jména, byl výslech odsunut. Následující den výslech pokračoval v podobném duchu.
Často se vyslýchající uchylovali i k psychickému teroru. Do výslechové místnosti přivedli matku, bratra nebo jiného příbuzného vyslýchaného a začali jej před jeho očima bít a mučit. Je známá příhoda, kdy Fleischer neváhal vymámit informaci z nezletilého chlapce tak, že mu ukázal hlavu jeho matky naloženou ve formaldehydu. Je jasné, že pod tímto nátlakem vyslýcháni často podlehli a poskytli všechny informace, co věděli. Naivně si mysleli, že tímto jejich utrpení skončí. Jejich další osud byl ovšem tragický. Byli posláni před soud do Německa, kde byli většinou odsouzeni k smrti nebo k deportaci do některého koncentračního tábora. Ovšem díky informacím a hlavně jménům lidí, napojených na odboj, která gestapákům prozradili, se smyčka nadále stahovala. Gestapo šlo najisto a zatklo další oběti, z kterých vymlátilo informace o dalších a dalších… Do roku 1942 byl český odboj na území protektorátu prakticky zlikvidován.
Kdo byl doktor Josef Mengele? Nemilosrdná lidská bestie
Gestapo bylo aktivní téměř až do konce války. Když se blížila Rudá armáda, snažili se jeho příslušníci uprchnout do Německa a odsud ještě dál. Infiltrovat se mezi lidi v protektorátu pro ně nebylo možné, protože jejich obličeje byly často známé široké veřejnosti. Smutným mementem je fakt, že Oskar Fleischer zodpovědný za mučení stovek českých vězňů nebyl po válce nikdy dopaden a žil si v poklidu až do 60. let v SRN.
Napište váš názor