Sjet na kole sopku v Guatemale během erupce, kdy kolem sebe metala žhavé kameny, sesbírat sopečný popel a vytvořit z něj obraz. K zatím nevídanému spojení sportu a umění došlo v případě společného projektu Over the Edgečeského bikera Richarda Gasperottiho a jihoafrického umělce žijícího v Austrálii Wernera Bronkhorsta, který tuto unikátní událost přiblížil v našem rozhovoru. Dílo jde nyní do aukce!
Zachytit sportovní výkon ve fotografii nebo videu, to už tady bylo mnohokrát. Projekt Over the Edge jde ale mnohem dál. Bikový freerider, několikanásobný účastník závodu Red Bull Rampage, bývalý držitel rychlostního rekordu a dobrodruh Richard Gasperotti sjel tři sopky v Guatemale jako první člověk na světě a jihoafrický umělec Werner Bronkhorst tento unikátní sportovní moment využil jako inspiraci pro svou originální malbu. Celý projekt od zdolání nebezpečných vulkánů až po zapracování sopečného popelu do jedinečného obrazu bylo jedno velké dobrodružství.
Richard si zamiloval sopky už před lety. Když hledal, kam se vydat po Etně a Stromboli, našel Guatemalu, zemi stále aktivních vulkánů. Nejvíc ze všech mu učarovala Fuego. Podporu mu slíbili v Horsefeathers a k týmu se připojil fotograf Miloš Štáfek, kameraman Ládis a manažer Honza. V Guatemale společně strávili dva týdny, kde nakonec nezdolali pouze Fuego, ale ještě další dvě sopky.
Nedá se to popsat. Jsi vysoko nad mraky, v pozadí asi čtyřikrát do hodiny vybuchuje Fuego a i když sjedeš zpátky do základního tábora a lehneš do stanu ve výšce skoro čtyři tisíce metrů nad mořem, celou krajinu máš pořád jako na dlani a na dosah ruky je jeden z nejaktivnějších vulkánů světa, který ve tmě září jako rudý lunapark.
Na všech třech sopkách – Pacaye, Acatenangu i Fuegu – Richard nasbíral sopečný popel a kamínky a poslal je do Austrálie Werneru Bronkhorstovi, který z nich slíbil vytvořit umělecké dílo. Obraz, který vznikl spojením extrémního sportovního výkonu a originálního malířského postupu, bude nyní vydražen ve spolupráci s firmou Mondraker a výnos z prodeje bude použit na dobročinné účely. „A to je na našem společném projektu to vůbec nejlepší,” shodují se Richard a Werner.
Z guatemalského dobrodružství vzniklo také video a tento rozhovor s autorem výsledného díla:
Žhavá láva, jízda na horském kole a výtvarné umění, takhle dohromady to zní dost šíleně. Wernere, přibližte nám, o co v projektu Over the Edge jde?
S původní myšlenkou přišel český biker Richard Gasperotti, který se vydal do Guatemaly, aby na svém kole sjel tři činné sopky: Pacayu, Acatenango a Fuego. Poslední ze jmenovaných během jeho jízdy dokonce vybuchla a metala kolem sebe žhavé kameny velké jak nákupní tašky. Richard naštěstí jízdu přežil a na každé sopce sesbíral popel, který mi poslal do Austrálie, abych jej zakomponoval do obrazu.
Jaké byly vaše první dojmy, když jste začal tvořit obraz s využitím sopečného popela z Guatemaly?
Ne každý umělec dostane příležitost spolupracovat na opravdu úžasných projektech, natož pracovat se sopečným popelem nasbíraným z aktivních sopek. Je to přinejmenším šílené, ale vždycky jsem si kladl za cíl posouvat hranice svého umění. A jak to udělat lépe než smíchat barvy s kameny?
Pamatujete si, jak došlo k vašemu propojené s cyklistou Richardem Gasperottim?
Došlo k tomu poté, co mě přes Instagram oslovil Jan Dvořák ze Sport in Art a představil mě Richardovi. Richardova energie, nadšení a odvaha mě okamžitě přesvědčily, abych se k tomuto unikátnímu projektu připojil tím, co umím, tedy malbou. Pro mě to byla úžasná příležitost ke spolupráci.
V minulosti vaše dílo zahrnovalo mnoho drobných surfařů nebo lyžařů, ale teď se posouváte do světa horských kol. Máte sám nějaký cyklistický zážitek?
To mám. Můj strýc byl vášnivý horský cyklista, takže když zjistil, že jsem si ve svých třinácti letech koupil za všechny peníze k narozeninám své první horské kolo, postaral se o to, abych se do tohoto sportu také zamiloval. Sám moc nesportoval, protože měl v té době práci na plný úvazek a dvě děti, ale často mě bral s sebou na kolo. O rok později nás oba přihlásil do soutěže na 20 km. Nevěděl, že na kolem jezdím prakticky denně do školy a že nebydlím zrovna v nejrovinatější oblasti, takže na mě nijak netlačil. Můj roční trénink mi asi dost pomohl, protože na konci závodu jsem na něj musel hodinu čekat. Ta vzpomínka mi utkvěla v paměti, protože jsem se v tu chvíli cítil jako opravdový muž. Zdolávání kamenitých kopců, bahnitých údolí, křovinatých cest… ten pocit se nepodobal žádnému jinému. Opravdu jsem se do cyklistiky zamiloval!
Zdá se, že kombinujete miniatury – skoro by se dalo říct komiksové postavy – a drsné pozadí. Jak vaše obrazy vznikají?
Je zvláštní, že používáte slovo „komiksové postavy”. I když v době, kdy jsem vyrůstal (narodil jsem se v roce 2001), byly komiksy minulostí, miloval jsem staré knihy, zejména ty s obrázky. Tintin, jeho dobrodružství a cesty po světě mě inspirovaly do té míry, že nyní ve svých dílech zkoumám nová média a cestuji po světě malováním výjevů z různých míst na planetě. Slovo „komiks“ ve svých dílech posouvám o krok dál, protože jednou z největších součástí mých děl jsou poněkud jazykově komické názvy, které vás rozesmějí nebo donutí přemýšlet o tématech tak, jak to dělají komiksy.
Jak byste popsal svá díla někomu, kdo by neměl možnost vidět je osobně?
V muzeích je vždycky cedule s nápisem „nedotýkat se”. Považuji to za smutné, protože ne každý má možnost umění fyzicky vidět, a přichází tak o krásu, kterou umění nabízí. Líbí se mi, že mohu ve svých dílech používat texturu, protože to lidi přitahuje. Umožňuje jim to, aby cítili hladké nebo drsné textury barev, dřeva a dokonce i omítky, které používám. Je to pro mě důležité, protože moje díla mohou ocenit i nevidomí. Pro mě je celý svět plátno, my po něm jen chodíme. Na začátku svých obrazů používám materiály, jako je omítka, barva nebo dřevo, abych vytvořil abstraktní, texturou tvořené pozadí, často v jedné celistvé barvě. Pak maluji malé lidi, kteří plavou, lyžují, jezdí na kole, jdou pěšky, surfují… seznam by mohl pokračovat. Tyto obrazy vypadají jako pohled na náš svět z ptačí perspektivy.
Pracujete rychle, nebo vytváříte obrazy promyšleně, v mnoha krocích?
Moje díla se skládají ze dvou hlavních základních rovin: z abstraktního, texturovaného a barevného pozadí a realistických miniatur v popředí. Vzhledem k tomu, že si plátna a nástroje často vyrábím sám, trvá celý proces velmi dlouho, zejména pokud jde o tvorbu miniaturních postav, z nichž každá může vznikat jednu až dvě hodiny. Některé obrazy mají třeba i sto figurek! Než začnu tvořit, o každém motivu vždy dlouho přemýšlím. Svou předchozí sérii s názvem „Tahy“ jsem vymýšlel celý rok. I když moje díla vznikají promyšleně, nikdy nemohu zcela předvídat, jaký bude výsledek. Vždy je to trochu proces pokusů a omylů.
Jak ovlivnilo vaši tvorbu to, že se vám narodila dcera?
Moje dcera Florence je pro mě neustálou inspirací, protože vidí svět z jiné perspektivy. Díky ní si opět uvědomuji, jaké to bylo být dítětem. Svět byl tak velký a já jsem se v něm cítil tak ztracený. Teď mám svět jako na dlani. Proto jsou na mých obrazech malí lidé na velkém plátně. Ukazuje to, jak vypadá náš svět. To, že jsem mladý táta, který může pracovat z domova, také znamená, že s Florence mohu trávit hodně času. Často maluji tak, že ji mám v nosítku. Myslím, že je důležité, aby viděla, jak se umění tvoří, a aby byla k tvorbě vedena.
Počet vašich sledujících na Instagramu se během krátké doby prudce zvýšil. Co bylo zlomovým bodem na cestě k úspěchu?
Vždycky si dělám legraci, že to byl úspěch ze dne na den, který trval 8 let. Bylo to postupné stoupání od jednoho sledujícího ke druhému, zatímco jsem skákal od projektu k projektu a snažil se najít svůj styl. Nakonec jsem ho našel, když jsem vytvořil své první umělecké dílo s lyžaři na textuře, které jsem zveřejnil na Tik Toku. Stalo se z něj virální video, což vedlo k vytvoření celé sbírky prací. Jsem vděčný, že to všechno bylo tak dokonale načasované!
Jaké jsou vaše pocity ze spojení sportu a umění? Jak jdou tyto dvě činnosti dohromady?
Sport je taková demokratická činnost. Mladí, staří, dívky, chlapci, profesionálové, amatéři, talentovaní – každý se mu může nějak věnovat, aby si udržel zdraví nebo vyjádřil své schopnosti. Sport má také moc lidi spojovat. Umění je na tom velmi podobně! Tvořit může kdokoli a pro kohokoli, a to mi nmdělá radost. Pak si samozřejmě můžete jen představovat, co dobrého může vzniknout, když tyto dvě věci smícháte dohromady… je to magie.
Jaké jsou vaše cíle pro tento rok?
Pokračovat v posouvání hranic, které stanovují ostatní umělci a diváci. Jsem tu, abych se bavil a učil a abych se přitom dělil o skvělá umělecká díla. Moje cíle sahají daleko za hranice tohoto roku, ale mohu vám říct, že mám v plánu nové vzrušující projekty. Myslím si na výstavu v Londýně, kde má díla ožijí. Pokud chcete vidět, co mám na mysli, sledujte mou cestu na mém Instagramu.
Mezinárodní aukce tohoto obrazu začíná 8. září od 12 hodin a končí 10. září ve 12 hodin.
Zdroj rozhovoru: Sport in Art
Leave a reply