Víte, proč můžete ve Švýcarsku potkat dva vozy se stejnou poznávací značkou? Proč má Švýcarsko mezinárodní kód CH? Nebo kolik stála nejdražší švýcarská poznávací značka? Čtěte a dozvíte se to v našem článku!
Seriál Tajemství poznávacích značek se tentokrát vydal zkoumat poznávací značky do země, kterou proslavily především luxusní hodinky a bankovní služby, ale také pravá ruka Rogera Federera.
Na začátek malá hádanka: víte, proč má Švýcarsko mezinárodní kód CH? Pokud nevíte, tak si z toho nic nedělejte, rozhodně nejste sami. CH je zkratkou latinského názvu Švýcarské konfederace, Confoederatio Helvetica.
Zároveň je to zkratka, kterou byste měli najít na zadní straně všech švýcarských vozů, které se vydají do ciziny, a sice ve formě tradiční nálepky, jelikož švýcarské poznávací značky do sebe (minimálně zatím) mezinárodní kód neintegrovaly. To by se však mohlo změnit, protože ve Švýcarsku existuje občanská iniciativa usilující o vyhlášení referenda, které by právě o této změně rozhodlo.
Historie poznávacích značek (PZ) se na území Švýcarska datuje až do roku 1894, kdy bylo v kantonu Basilej-město přijato nařízení, že všechna motorová vozidla musí být opatřena poznávací značkou. Toto nařízení se postupně začalo prosazovat také v dalších kantonech, až v roce 1905 začalo platit na území celého Švýcarska.
Současný systém PZ byl ve Švýcarsku přijat v roce 1933 a v nezměněné podobě platí tedy již 86 let. V nejlidnatějších kantonech se však již značky začínají blížit maximálnímu počtu možných kombinací, takže je možné, že se tento systém bude muset v dohledné době reformovat.
Tajemství poznávacích značek: Itálie
Švýcarské poznávací značky se skládají ze dvou úvodních písmen, která označují jeden z 26 švýcarských kantonů, po nichž následuje až šest čísel tvořících pořadové číslo poznávací značky. Zadní značka navíc na levé straně vyobrazuje švýcarský znak a na pravé straně znak daného kantonu.
Přední PZ je přibližně o třetinu menší než zadní a je vždy obdélníková. Zadní PZ může být jak obdélníková, tak čtvercová, rozhodutí je čistě na jejím majiteli.
S tím se pojí jedno specifikum švýcarského systému, a sice že značka není vázána na auto, ale na majitele. Ten ji může trvale umístit na jedno auto, ale může ji také používat střídavě pro dva vozy.
Ve Švýcarsku se poznávací značky mohou předávat z rodičů na děti a některé značky se již staly součástí rodinných dědictví. Čím je totiž značka starší, tím nižší má číslo a tím je, podobně jako například ve Velké Británii, také prestižnější. Podoba s britským systémem tím nekončí, jelikož také ve Švýcarsku funguje prodej vyřazených značek, avšak s tím rozdílem, že zde si jednotlivé kantony určují, které značky aktuálně nabídnou k prodeji. Ten poté probíhá formou aukce a ty nejprestižnější značky se mohou vydražit za desítky až stovky tisíc švýcarských franků.
Zatím nejdražší značkou je ZG 10, která se v roce 2018 vydražila za 233 000 franků, což je v přepočtu asi 5,5 milionu korun.
Kromě tradičních poznávacích značek můžete na švýcarských silnicích potkat také speciální značky, které obvykle poznáte podle jiného barevného schématu – znaky jsou většinou černé, ale barva pozadí se mění, například PZ s modrým pozadím označují stavební techniku nebo hasičské vozy, značky se zeleným pozadím zase naleznete na zemědělských strojích. Jiné než černé znaky se objevují pouze na vojenských značkách, které mají podobu bílých znaků na černém pozadí a místo kódu kantonu se na jejich začátku nachází písmeno M.
Leave a reply