Zajímá vás, jakými pravidly se řídí německý systém poznávacích značek? Jak jej ovlivnil historický vývoj? A kolik stojí v Německu značka na přání? Vše se dozvíte v našem článku!
V dalším díle se seriál Tajemství poznávacích značek podívá do Německa, země rychlostně neomezených dálnic (a dálničních policistů z Kobry 11), domova řady automobilových značek a rodiště legendárního Brouka.
Poznávací značky (PZ) se na německém území používají od roku 1906. První podoba současného systému PZ byla zavedena v roce 1956 ve Spolkové republice Německo, tedy tehdejším západním Německu. Systém tehdy počítal se sjednocením Německa a „rezervoval“ východoněmeckým městům a krajům některá písmena/kombinace, např. písmeno L bylo rezervováno pro Lipsko.
Zajímavé je, že přesvědčení, že ke sjednocení jednou opravdu dojde, se v západním Německu zjevně postupně vytrácelo, což lze doložit tím, že v roce 1977 bylo písmeno L přiřknuto nově vzniklému městu Lahn (o kterém jste zřejmě nikdy neslyšeli, jelikož existovalo jen dva a půl roku, než bylo opět zrušeno) a posléze zemskému okresu Lahn-Dill v Hesensku. Když poté ke sjednocení opravdu došlo, bylo písmeno L „vráceno“ Lipsku a zemský okres Lahn-Dill dostal zkratku LDK.
Jedním ze specifik německého systému je proces vydávání poznávacích značek, jelikož dopravní úřad samotné poznávací značky nevydává – úřad vám pouze vystaví dokument, na kterém je uvedeno číslo PZ, které vám bylo přiděleno. V blízkosti úřadu poté bývají soukromé firmy, které vám PZ s daným číslem na počkání vyrobí (výroba stojí přibližně 30 eur, přičemž čím dále od úřadu firma sídlí, tím levnější obvykle bývá). S vyrobenou PZ se poté žadatel vrací na úřad, který mu na ni po zaplacení registračního poplatku vylepí nálepku technické kontroly a federální registrační nálepku, čímž se PZ stává platnou.
Standardní německé poznávací značky sestávají z černých znaků na bílém pozadí, na levé straně mají modrý pruh s hvězdami Evropské unie a kódem Německa a mohou mít až osm znaků, které jsou vizuálně rozděleny do tří skupin.
První jedno až tři písmena určují město nebo okres, ve kterém byl vůz registrován. Obecně platí princip, že čím lidnatější město či okres, tím kratší zkratka, takže například Berlín má jednopísmennou zkratku B, Mnichov má M, Frankfurt má F atd. Důvod je veskrze praktický – čím kratší první část značky, tím více znaků (a tedy možných kombinací) je poté k dispozici.
Po označení města/okresu následuje nálepka technické kontroly a federální registrační nálepka a poté kombinace jednoho až dvou písmen a jednoho až čtyř čísel tvořící jedinečné označení značky. V důsledku tohoto formátu značky je při zapisování PZ velice důležité správně oddělit písmena označující město/okres od nahodilých písmen, například S KO 1895 není totéž co SK O 1895, jelikož S označuje Stuttgart, zatímco SK je značka zemského okresu Saale v Sasku-Anhaltsku.
Stejně jako v jiných zemích umožňuje i německý systém PZ pořídit si značku na přání, ačkoliv možnosti německých motoristů jsou značně omezené. Přizpůsobit si totiž lze pouze znaky tvořící jedinečné označení značky, tedy posledních maximálně 6 znaků. Na druhou stranu tomu odpovídá i cena – personalizované značky stojí jen 10,20 eur (plus případný poplatek za online rezervaci značky, který činí 2,60 eur). Podmínkou je, že daná kombinace nesmí být již zadaná a nesmí být zakázaná.
Vzhledem k pohnuté historii země je seznam zakázaných kombinací obsáhlejší než v řadě jiných států. Vedle „tradičního“ zákazu sprostých slov, nadávek, urážek apod. jsou zapovězeny také kombinace související s nacistickou minulostí Německa.
Vedle standardního formátu PZ popsaného výše existuje v Německu také řada specifických formátů, například elektromobily nebo plug-in hybridy s čistě elektrickým dojezdem minimálně 40 km mají místo posledního čísla písmeno E. Písmeno H na konci poznávací značky zase signalizuje, že jeho nositelem je veterán, konkrétně vůz starší 30 let v relativně původním, zároveň však velice zachovalém stavu.
Specifický formát poznávacích značek mají také vozy nejvyšších německých státních činitelů, například vůz německého prezidenta má PZ 0 1, vůz německé kancléřky má 0 2 a ministr zahraničí jezdí ve voze s PZ 0 3. Poznávací značky policejních vozidel začínají zkratkou BP (Bundespolizei, tedy spolková policie) a armádní vozy lze poznat podle toho, že místo modrého pruhu EU mají německou vlajku a jejich PZ začínají písmenem Y.
Leave a reply