Víte, při řešení hluboké krize a smutných depresí je skvělé předstírat, že se nic nestalo. To někdy funguje. Nakonec však musíte nazývat věci správným jménem a přiznat si: „Jo, jsem v p***li a musím udělat změnu!“
Deprese. Slovo spojené se smutkem, přecitlivělostí, disociací, tichem a prázdnotou. Pocit tak intenzivně obtížný na vysvětlení, že se o to lidé téměř ani nesnaží. Pocit, který vám nedává žádný smysl, proto pochybujete, že by to mohl pochopit někdo jiný.
Pocit, který se vynoří z ničeho nic, a často opět zmizí v krátkých chvílích během jakéhokoliv rozptýlení, jen aby se později vrátil s nečekaným kopancem. To je deprese – světový sériový vrah.
Poslední věc, kterou si normální člověk spojí s depresemi je arogantní celebrita, která neustále činí rozhodnutí ubližující jeho okolí. A nad těmito skutky neprojevuje téměř žádnou lítost. A tento problém je hlavní tématem ve dvou komediálních seriálech – hraném Eastbound & Down (Nahoru a dolů) a animovaném BoJack Horseman. Obě hlavní postavy jsou arogantní, sobecké a špatně ovladatelné, ale hlavně zlomené. V tom spočívá společný jmenovatel, a také důvod proč se snažíte ztotožnit s animovaným mluvícím koněm a fiktivní ex-baseballovou hvězdou. Protože sdílíte společného nepřítele – depresi.
To je genialita obou show. Antagonista se nachází v protagonistovi. Kenny Powers a BoJack Horseman jsou svoji vlastní nejhorší nepřátelé.
Hlavní hra má název sebezničení, a oba v ní velmi často vítězí.
Podobnost mezi dvěma seriály je až hrozivá: obě hlavní postavy mají nejlepšího přítele, kterého považují za samozřejmost, obě postavy viděli smrt blízké osoby, když společně brali drogy, obě postavy chtějí zoufale na světě zanechat odkaz, obě postavy si nesou trauma z dětství a obě postavy se snaží najít životní štěstí, ovšem beznadějně.
Yabba dabba doo! Tohle jsou nejznámější seriálové znělky
Prázdnota je pak dalším pocitem, který obě postavy pociťují, a snaží se zaplnit tu zející díru v jejich nitru, aby ta dusivá prázdnota byla navždy umlčena. Pokusy o její zaplnění se v obou dvou případech omezují na alkohol, drogy a snahu vrátit se na vrchol. Po každé droze a kapce alkoholu se vracejí zpátky na hluboké dno, dokonce, i když se oběma povede návrat na výsluní, tak je jejich deprese neopouštějí, naopak…
Pomalá realizace toho, že deprese nemá definitivní oporu a že úspěch se vždycky nerovná štěstí, je životně důležitá věc, kterou by si měl každý ze sledování těchto seriálů odnést.
Každý by si měl uvědomit, že tak intenzivní a zmatená věc, jako je deprese, nemůže být poražena ignorováním nebo materiálním úspěchem. Ale co teď?
Pravdivé příběhy o jejich úspěchu nespočívají v tom, že se oba dostali zpátky na vrchol. Úspěch spočívá v růstu, ať už se jedná o dílčí až miniaturní, obou postav v průběhu několika sérií. Můžete to vidět, například když se Kenny rozhodne zachránit svého přítele, který je vězněný jeho starými nepřáteli, vidíme to, když se Kenny rozhodně upřednostnit lásku a rodinu před kariérou elitní baseballového hráče, vidíte to v BoJackovi, když strávil celou epizodu hledáním ztraceného koně, nebo v jeho zoufalých pokusech zachránit jeho vztah s dcerou. Vidíte to v každém momentě sebeobjevení se a seberealizace, kde se nesobeckost ztělesňuje s inherentním egoismem v obou z nich, nebo kdy zranitelnost vidíte v každém z jejich činů a slyšíte ji v jejich hlasech.
Joker nebo Darth Vader? Který záporák je ten nejlepší?
A oni nemají jinou možnost, než čelit té realitě, ve které se nacházejí. Vnitřní bitva u nich ale stejně nikdy nekončí. Překonání deprese je proces duševní údržby. Což zahrnuje nechat svoji duši být trochu zranitelnou, naučit se laskavosti a nezištnosti, ale býti dost soběstační, abychom se dokázali postarat o své duševní zdraví. Život s depresí je boj, ale boj, který jde vyhrát.
Těmto seriálům byste se rozhodně neměli vyhnout, a to nejen proto, že jsou oba strašně zábavné, ale proto že netflixový BoJack Horseman a HBO-vý Eastbound & Down normalizují bitvu s depresí a mentální nestabilitou, což je téma, které je často tabu ve většině sociálních kruzích a běžném životě.
Dvě nadměrně arogantní a divoce zábavné hlavní postavy jsou hlavním důvodem proč si pustit první díl. Ale nečekaně hluboké zážitky jsou důvodem, proč byste ho měli dokoukat celý.
V obouch sitcomech totiž vidíte důležitost pravdy a zranitelnosti, složitost hledání štěstí a negativní dopad samoty. Ani jeden seriál vám neposkytne odpovědi, protože neexistuje definitivní odpověď na depresi, ale ukáže vám, jak je důležité se nikdy nevzdávat. A jak každý malý krůček k nalezení toho, kdo skutečně jste a co vás dělá šťastným, je vítězstvím samo o sobě.
A jak pan Cuddly Whiskers, postava z BoJacka Horsemana, elegantně říká: „Trvá dlouho, než si uvědomíte, jak moc jste nešťastní. A ještě déle trvá uvědomění si, že to tak být nemusí. V momentě, kdy se vzdáte všeho, můžete začít hledat způsob, jak být šťastný.“
Leave a reply