Druhá světová válka zažila mimo jiné vůbec nejmasivnější nasazení letectva v dosavadní historii a stala se prvním konfliktem, kde se vzdušná převaha zařadila mezi klíčové aspekty nutné pro vítězství. Z množství různých kategorií vojenských letadel se největší pozornosti těší stíhací letouny, na které se dnes v našem článku podíváme.
Fiat CR.42 Falco (Itálie)
Ačkoliv v předvečer druhé světové války začala většina letectev zařazovat do své výzbroje jednoplošníky, společnost Fiat se rozhodla navázat na svůj předchozí úspěšný model CR.32 a zkonstruovala letadlo pokládané za jeden z nejúspěšnějších stíhacích dvojplošníků v historii. Mimo Itálii se dostal do výzbroje vojenských letectev ve Švédsku či Maďarsku.
Po vypuknutí války si vedl vcelku dobře, dokud nenarazil na modernější britská letadla. Po značných ztrátách v západní Evropě došlo k jeho stažení a nasazení ve Středomoří a v Africe, kde protivník nedisponoval tak kvalitní bojovou technikou.
V Řecku, Libyi nebo na Maltě si CR.42 vedl obstojně a udržoval si dobrý poměr sestřelů nepřátelských letadel oproti vlastním ztrátám. Postupem času byl však nahrazován novějšími typy.
Boulton Paul Defiant (Velká Británie)
Zvláštní typ dvoumístného stíhacího letounu, který zcela postrádal dopředu střílející výzbroj. Všechny jeho čtyři kulomety byly umístěny v otočné věži, odkud mohly pálit do boku, dozadu či nahoru. Tato neobvyklá konstrukce slavila při prvních operačních nasazeních slušné úspěchy. Nepřátelští piloti ale velmi rychle objevili skutečnost, že tyto nepříliš obratné a na tehdejší poměry pomalé stroje nemají nejmenší šanci proti čelním útokům.
Po velkých ztrátách došlo ke stažení typu z denních bojových operací a k jejich přeřazení na noční boj s německými bombardéry. V této úloze si, vybaveny radarem, vedly lépe, nicméně roku 1942 zmizely jako zastaralé z bojových operací definitivně. Udržely se pouze pro plnění nebojových úkolů, například k vlečení terčů nebo v úloze cvičného letadla.
MiG-1 (SSSR)
Jednoplošník se zatahovacím podvozkem, který spadal do nové generace sovětských stíhacích letadel, která měla nahradit stávající typy jako I-153 či I-16. V boji se však neosvědčil, a to z několika důvodů.
Neměl dostatečné parametry pro letecké souboje v nižších letových hladinách, v jakých se na východní frontě obvykle bojovalo. Kromě toho dělalo jeho pilotování velké potíže nezkušeným sovětským pilotům.
Svým ovládáním a chováním za letu se zcela odlišoval od jiných stíhaček používaných v té době. Stroj se sice účastnil bojů po útoku Německa na SSSR, ale jeho výroba skončila po zhotovení pouhého sta kusů. Na výrobních pásech ho nahradil zdokonalený model MiG-3.
Brewster F2A Buffalo (USA)
První americký jednoplošník určený ke službě na letadlových lodích. Do výzbroje přišel roku 1939. Jako součást výzbroje amerického námořnictva a námořní pěchoty se účastnil bojů s Japonci po útoku na Pearl Harbour, ale proti v té době používanému A6M „Zero“ neměl v boji přílišnou naději na úspěch.
Jeho silnou a oblíbenou vlastností u letců byla příjmená pilotáž, což ovšem na vítězství ve vzdušném boji nestačilo.
Jeho nejznámějším vystoupením byla účast v klíčové bitvě u Midwayských ostrovů, kde se tyto stroje podílely na obraně atolu před japonským letectvem a zaznamenaly velké ztráty. U amerických ozbrojených sil prakticky dosloužily s příchodem nových typů jako F6F a F4U. Stroje si také prošly nepříliš úspěšným nasazením v rukou britských pilotů za obrany Singapuru, naopak dobře se uplatnily ve výzbroji Finska, jemuž 44 dodaných kusů velmi dobře posloužilo během války se Sovětským svazem.
Leave a reply