Škoda 1000 MB vyjížděla od roku 1964 z nové části mladoboleslavské továrny. Moderní konstrukce s kompaktní soustavou pohonu v zadní části samonosné karoserie pasovala komfortní a elegantní „Embéčko“ na jeden z nejlepších vozů litrové třídy.
Škoda 1000 MB je působivým dokladem vysoké kompetence českého automobilového průmyslu. Na jaře 1964 přineslo „Embéčko“ revoluční změnu koncepce pohonu. Moderní čtyřválec litrové třídy pracoval v zádi lehké a bezpečné samonosné karoserie. Progresivně řešený vůz byl vyráběn špičkovými technologiemi v nové části mladoboleslavské továrny, čtyřdveřová karoserie vznikala ze 665 výlisků spojených 6900 bodovými svary.
Primát v evropské sériové výrobě automobilů představovalo tlakové lití bloku motoru i pláště čtyřstupňové manuální převodovky z hliníkové slitiny podle patentu českého inženýra Josefa Poláka z roku 1922. Podařilo se tím podstatně zkrátit dobu výroby, snížit její energetickou náročnost a výrazně zlepšit hygienické podmínky na pracovištích.
Škodovka prokázala mimořádnou kompetenci, opírající se o tehdy již 65leté zkušenosti v konstrukci a výrobě motorů. Kariéra vývojové řady perspektivních pohonných jednotek z hliníku pokračovala i po začlenění české značky do koncernu Volkswagen. V jeho rámci nese Škodovka aktuálně zodpovědnost mimo jiné za další vývoj spalovacích motorů MPI.
Nástupce modelu Octavia byl připravován jako model NOV (nový osobní vůz) a počátkem 60. let testován i v extrémních klimatických podmínkách. Definitivní typové označení čtyřdveřového sedanu Š 1000 MB vzniklo zaokrouhlením objemu 988 cm3, zkratka MB odkazovala na mladoboleslavskou továrnu.
Za poháněnou zadní nápravou byl podélně uložen lehký kapalinou chlazený řadový čtyřválec OHV. V první fázi dával výkon 37 koní (27 kW). Díky progresivní konstrukci vozu a širokému uplatnění hliníkových slitin klesla hmotnost rodinného sedanu na pouhých 755 kg.
Moderní vůz litrové třídy tak dosahoval rychlosti až 120 km/h při příznivé spotřebě 7 až 8 litrů benzínu na 100 km.
V roce 1966 došlo ke zvýšení výkonu základní verze na 32 kW (43 koní). Nabídku tehdy rozšířila jedenáctistovka Š 1100 MB s 52 koni (38 kW) a také elegantní dvoudveřové provedení MBX, zvláště ceněné sběrateli historických vozidel.
Navzdory délce pouhých 4170 mm, šířce 1620 mm a výšce 1390 mm nabízelo embéčko velmi prostorný a funkční interiér. Ke standardní výbavě patřila například lůžková úprava sedadel. Vůz měl dva zavazadlové prostory: jeden za zadními sedadly, přístupný i během jízdy, v přídi vozu pak druhý o objemu 220 litrů. Pod jeho podlahou bylo rezervní kolo, přístupné po odklopení části masky. Pro vyjmutí rezervy tak nebylo třeba vykládat zavazadla.
Škoda 130 LR – neobyčejný příběh
Kromě moderní techniky představovala Škoda 1000 MB velký pokrok také na poli designu mladoboleslavské značky. K identifikačním znakům patřily klenuté linie, jemné obliny a světlomety zapuštěné do předních blatníků. Velmi vkusné byly také kapkovité zadní svítilny. O péči věnované i detailům svědčí například odklopný emblém s okřídleným šípem, kryjící vyústění hrdla palivové nádrže v pravém předním blatníku. Aktivní bezpečnost zvýšil skvělý výhled z vozu.
Více než polovina z celkové produkce 440 639 sedanů Š 1000 MB a Š 1100 MB byla v letech 1964 až 1969 vyvezena do desítek zemí světa. Například v roce 1965 připadalo na export 70 % produkce. Potenciál koncepce s motorem vzadu potvrdily sportovní úspěchy „Embéčka“ i pozdějších vozů značky v čele s legendárním kupé 130 RS. Modrý sedan Škoda 1000 MB z roku 1966, který můžete obdivovat na fotkách, dalo k dispozici mladoboleslavské Škoda Muzeum.
Leave a reply