Je tomu již více než 17 let od největšího neštěstí v dějinách kosmických letů s lidskou posádkou. Přitom raketoplán Columbia dělilo od bezpečného přistání jen 16 minut...
Americký Národní úřad pro letectví vydal koncem roku 2008 zprávu z vyšetřování, podle kterého byla smrt posádky rychlá a nikdo neměl ani čas jakkoli zareagovat.
Sedm členů posádky, mezi nimi i izraelský astronaut, prý nemělo čas ani zavřít hledí přilby, uvádějí autoři 400stránkové zprávy NASA, kterou se uzavřelo vyšetřování katastrofy Columbie.
Jak se vše vlastně seběhlo a jaké byly vůbec poslední okamžiky kosmonautů?
Mise raketoplánu Columbia odstartovala 16. ledna 2003 a trvala 15 dní 22 hodin a 21 minut. Jednalo se o vědecký let s laboratoří Spacehab-RDM na palubě. Cílem bylo provést řadu mezinárodních vědeckých experimentů v mikrogravitaci. Důraz byl kladen na lékařské experimenty ve stavu beztíže. Přípravu na start a samotný start provázela zvláštní bezpečnostní opatření, hlavně kvůli přítomnosti izraelského astronauta na palubě. Vládly totiž obavy z možného teroristického útoku.
Start proběhl úspěšně ve čtvrtek 16. ledna 2003 v 15:39. Šlo celkově o 113. start v rámci programu Space Shuttle a celkově třetí kosmický start v roce 2003.
V čase 15:40:21 zjistily dálkové kamery, že části utržené tepelné izolace nádrže zasáhly do levého křídla raketoplánu. Rychlost kolize byla vypočítána na 190 m/s a hmotnost úlomku na 1,2 kg. Podle tehdejšího úsudku techniků to nemohlo způsobit vážnější poškození křídla ani jeho tepelné ochrany. Avšak právě tento náraz úlomku izolační pěny do křídla se stal raketoplánu a jeho posádce osudným.
Přistání raketoplánu Columbia bylo naplánováno na 1. února 2003. Dne 31. ledna bylo zahájeno ukončování všech pokusů a experimentů a byl nařízen úklid na palubě družicového stupně raketoplánu i v laboratoři Spacehab. Okolo 08:49 byly zahájeny přípravy na přistávací manévr. Ve 14:03 zahájila nic netušící posádka přistávací manévrování. S dosednutím stroje na přistávací dráhu Kennedyho kosmického střediska se počítalo v 15:16.
Kolik stála mise na Měsíc? Legendární Apollo 11 v číslech
Raketoplán vstoupil do vrchních vrstev zemské atmosféry, kde jej začala postupně obklopovat žhavá plazma. Tato plazma s teplotou přesahující 1000 °C vzniká třením řídkých vrstev vzduchu o povrch raketoplánu. Raketoplány jsou však proti tomu chráněny vrstvou izolačních destiček. Za oficiální čas vstupu do atmosféry se považuje čas 14:44. Zatím vše probíhalo podle plánu.
Ve 14:49 zahájila Columbia pravotočivou otáčku – manévr na snížení rychlosti, ovšem několik čidel zaregistrovalo slabý nárůst teploty. Za dvě minuty zaregistrovaly mírný nárůst teploty i čidla v hydraulickém systému brzd levého podvozku. V následujících chvílích došlo ke ztrátě údajů z čidel.
Teplota rostla v celém křídle a v celé podvozkové šachtě. Tato data řídící středisko zaregistrovalo, ale nevěnovalo jim zvláštní pozornost. Krátce nato došlo ke ztrátě dat o tlaku i v pneumatikách levého podvozku. Tato skutečnost už mohla znamenat vážnou závadu. Stále však mohlo jít jen o poruchu komunikace.
Řídící středisko si to však chtělo ověřit a kontaktovalo raketoplán: „Columbia, tady je Houston,“ hlásil „capcom“ řídícího střediska Charles Hobaugh, „díváme se tu na hodnoty tlaku v pneumatikách a poslední jsme nedostali.“ „Rozumím…“ stihl ještě říci velitel Rick Husband a vyslovil ještě začátek dalšího slova. Ovšem jaké slovo to bylo, se už nikdo nikdy nedozví, protože v té chvíli bylo s raketoplánem přerušeno veškeré spojení. O několik sekund později se stroj podle radarových hlášení rozpadl.
Těsně před rozpadem došlo k odtržení levého křídla. V okamžiku rozpadu se Columbia nacházela ve výšce 63 kilometrů a pohybovala se rychlostí 5,5 km/s. V trase raketoplánu nadále letěly už jen žhavé trosky, které se rozptýlily a dopadly na území třech amerických států, největší množství do Texasu.
V 15:12:55 dal řídící letu LeRoy E. Cain příkaz na uzamčení řídícího střediska, což je standardní opatření nutné pro zachování údajů a pozdější vyšetřování příčin nehody raketoplánu. Stalo se tak necelé tři minuty před časem plánovaného dosednutí Columbie na přistávací dráhu. Pracovníci NASA začali pomalu odvádět příbuzné a známé posádky z návštěvnické galerie hlavního sálu řídícího střediska.
V té době seděl otec kosmonauta Ilana Ramona, Elizer Wolfermann v televizním studiu. Přímý přenos přerušila zpráva izraelského reportéra z Kennedyho vesmírného střediska o přerušení spojení s Columbií. Wolfermanna ohleduplně odvedli do vedlejší místnosti. Později o tomto okamžiku řekl:
„Ještě jsem věřil. Té naděje jsem se držel všemi silami. Ilan přece velmi často létal bez spojení se Zemí.“ Nikdo ze sedmičlenné posádky však nepřežil. V 17 hodin Kennedyho vesmírné středisko spustilo vlajky na půl žerdi. Ve 20:05 prezident George W. Bush oznámil: „Columbia je ztracena, nikdo nepřežil.“
V USA i jiných zemích zavládl smutek. Lidé nosili květiny k místům, kde se našly trosky. Přesto si však rodiny a přátelé astronautů přáli, aby lety do vesmíru pokračovaly. V Iráku však oficiální místa havárii považovala za důvod k radosti: „Alláh chtěl ukázat, že jeho moc je větší než moc Američanů. Pletou se do záležitostí naší země, ale Alláh nás mstí.“
Falcon Heavy – Raketa, která se zapsala do historie
Před časem vyšla kniha amerického astronauta Mika Mullanea, který tvrdí, že technické nedostatky amerických raketoplánů jsou celkově dlouhodobě podceňovány. Počet zájemců o lety je totiž tak velký, že konkurence nutí astronauty přehlížet technické nedostatky i potenciální nebezpečí vesmírných lodí. Přestože o nich vědí, neodváží se promluvit, protože by tím přišli o svou vesmírnou šanci.
Raketoplány jsou skutečně nebezpečné zejména kvůli absenci záchranných systémů. Letuschopná jednotka, která by v případě zkázy raketoplánu donesla astronauty bezpečně na základnu, neexistuje. Katapultovací mechanismy jsou prý stejné jako u bombardérů z druhé světové války. NASA údajně odmítá o bezpečnostních problémech mluvit a nikdo z astronautů není ochoten tabu prolomit.
Leave a reply