Podle statistik se naše planeta srazí s tělesem o průměru kolem 100 metrů jednou za 30 000 let. S větším tělesem o průměru 10 kilometrů se Země srazí jednou za milion let. A jistotu máme pouze jedinou – před následky takovéto kolize se nikam neschováme.
Vědci pařížské observatoře pod vedením Jacquese Laskara vypočítali, že nejbližší sousedé naší planety, tedy Venuše a Mars, mohou v budoucnu protnout své oběžné dráhy a do naší Země narazit. To je ta špatná zpráva.
Dobrou zprávou je, že se to stane v opravdu daleké budoucnosti, tedy přibližně za 3,5 miliardy let.
Francouzský vědecký tým má k dispozici více než 2500 počítačových simulací. Podle některých z nich se Mars i Venuše se Zemí skutečně srazí. Mohou za to drobné odchylky v oběžných drahách planet, které by během milionů let mohly vést k tomu, že se tyto dráhy zkříží a pak přijde kolize.
Všechny planety ve sluneční soustavě kolují v eliptických drahách. Ve středu je Slunce, které svou gravitací udržuje celou naši soustavu pohromadě. V nejmenší vzdálenosti od Slunce se nachází nejmenší planeta systému, Merkur. Následuje Venuše, které má přibližně podobnou velikost i stavbu jako Země. O její existenci věděli lidé už několik století před naším letopočtem, ale tato planeta je stále prozkoumána velmi málo. Co víme téměř jistě je to, že život na ní není možný kvůli vysokým teplotám, které dosahují v průměru 463 stupňů Celsia. Navíc člověku smrtelně nebezpečný oxid uhličitý dosahuje v atmosféře Venuše až 96,5 procenta. Rozhodně to tedy není místo, které by šlo použít pro případnou kolonizaci.
Ze simulací vědců z pařížské observatoře vychází najevo, že za několik miliard let dojde ke srážce Merkuru a Venuše. Této kolizi můžeme ze Země přihlížet a jistě bude mít větší sledovanost než americké velkofilmy v 3D kinech.
Diváci ze Země spatří na obloze obrovskou světelnou explozi, při které se dvě kosmická tělesa spojí v jedno. Tak ubyde naší sluneční soustavě po Plutu další planeta.
Z této podívané ovšem nemusíme mít strach. Podle výpočtů vědců by se tato kolize Země nijak nedotkla, a dokonce by ani nevychýlila Zemi z oběžné dráhy. Tedy alespoň podle počítačových simulací. Co by se stalo, ve skutečnosti nikdo netuší.
Další srážkou, která je podle simulace vědců velice pravděpodobná, je kolize Marsu a Jupiteru. Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy a v tomto systému čtvrtá druhá nejmenší po Merkuru. Je to planeta terestrického typu, což znamená, že má pevný horninový povrch pokrytý krátery po pádech menších vesmírných těles (vesměs asteroidů), vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Je druhou planetou po Zemi, u níž se předpokládá, že by se na ní mohl nacházet (nebo už nacházel a zanikl) život.
Mimozemšťané mohou žít 33 tisíc světelných let od Země. Proč jsme je ještě nenašli?
Jupiter je zase největší planeta sluneční soustavy a ve skupině se Saturnem, Uranem a Neptunem je označován jako plynný obr. Jeho hmotnost je 2,5 krát větší, než mají všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. A podle vědců je pravděpodobné, že by při kolizi s Marsem tuto rudou planetu jednoduše „spolkl“.
Naše Země zažila svou poslední větší srážku s cizím tělesem před 13 000 lety a následovalo po ní náhlé globální ochlazení, které stálo život mnoho druhů savců.
Podrobnější informace o této srážce přinesl americký tým vědců, který přišel s teorií, že nad územím Kanady došlo v minulosti k mohutné explozi komety nebo asteroidu, přičemž jádro subjektu mělo mít okolo 5 až 6 kilometrů. Na povrch naší planety dopadla sice jen nepatrná část úlomků a to v místě ledového příkrovu Laurentide na východě Kanady. Vědecký tým už navštívil 26 vytipovaných míst po celé Severní Americe a odebral vzorky. Jejich rozbor prokázal, že ve slabé a na uhlík hojné vrstvě usazenin staré přibližně 12 900 let je větší koncentrace iridia, tedy prvku, který se na Zemi vyskytuje velice málo, a to jen v souvislosti s meteority.
Nad naší planetou tedy visí odpradávna Damoklův meč v podobě střetu s vesmírným tělesem. Otázka nezní, jestli ke střetu dojde, ale kdy se tak stane a jestli budeme připraveni a technicky dostatečně vyspělí, abychom s tím mohli něco udělat (pokud tu tedy ještě lidstvo vůbec bude).
Leave a reply