V neděli 4. prosince 1941 brzy ráno byl na americké základně v přístavu Pearl Harbor naprostý klid. Hlídka jen ledabyle postávala na svých stanovištích a nic nenasvědčovalo tomu, že se nebude jednat o pohodový slunečný den. Na nebi se najednou objevilo několik teček, které se rychle blížily a o chvíli později bylo po klidu – rozpoutalo se naprosto ničivé peklo, které armáda USA doposud nezažila. Záhy se ukázalo, že americká vojenská rozvědka v tomto případě naprosto selhala.
Neočekávaný ranní útok Japonců pod kódovým označením TORA, TORA, TORA na Pearl Harbor rozpoutal ohnivé inferno. Šest japonských letadlových lodí vyslalo v postupném sledu 414 letadel, jejichž pumy zdecimovaly celou americkou základnu. Doprovázelo je 9 torpédoborců, 2 bitevní lodě, 3 křižníky, 8 tankerů, 23 ponorek a 5 miniponorek.
Ironický byl především fakt, že většina informovaných komentátorů válku Japonska proti USA v Pacifiku očekávala. Jak je tedy možné, že se na ni Američané nepřipravili a dokonce ji ani neočekávali?
Není žádným tajemstvím, že americký prezident Franklin Delano Roosevelt po válce vůbec netoužil, šlo mu hlavně o udržení ekonomického tempa zbrzděného krizí. Navíc neměly Spojené státy kvůli podceňování Japonců jednotnou a koordinovanou zpravodajskou službu, a přitom znaly většinu tajných japonských diplomatických kódů, dokonce i jejich kód námořního provozu.
Podnět k válce daly paradoxně Spojené státy bez toho, aby si to uvědomovaly. Japonská politika osvobozování sousedních zemí totiž donutila spojence k vyhlášení embarga na veškerý vývoz ropy, kterou Japonsko k výbojům v jihovýchodní Asii potřebovalo.
Američané naivně předpokládali, že se agresor stáhne a přijde s prosíkem, až mu ropa definitivně dojde. To byl ovšem základní omyl. Japonský způsob myšlení byl jiný – bojovnější. Navíc se Američané začali dopouštět dalších chyb – dvě složky americké zpravodajské služby, armádní agentura SIS a námořní OP-20-G, si kvůli vzájemné nedůvěře nevyměňovaly informace a dokonce si úmyslně konkurovaly.
Tank se zrodil za 1. světové války – tady jsou první z nich
Po mnoho měsíců v letech 1940 a 1941 velitelé armádní a námořní rozvědky odmítali říct prezidentu Rooseveltovi klíčové informace, které měly být k dispozici velitelům vojsk USA, aby se mohla na útok připravit. Velké chyby přezíravosti se navíc dopustil i šéf FBI Hoover, který nedůvěřivě podcenil informace dvojitého srbského agenta, kterého od Němců přetáhli Britové. Ten mu předložil důležitý seznam úkolů německé vojenské zpravodajské služby Abwehr, kde byly i podrobné otázky na strategii americké obrany Pearl Harboru, o kterou se zajímali Japonci.
Bilance celkového selhání americké zpravodajské služby byla děsivá. Bylo potopeno 18 vojenských plavidel, z toho skončily na dně moře čtyři bitevní lodě a dva torpédoborce, 188 letadel bylo naprosto rozmetáno a 155 poškozeno.
Zemřelo 2042 vojáků, 1247 bylo zraněných. Zemřelo také 57 civilistů.
Překvapení bylo dokonalé a obránci americké základny nedokázali nalétávajícím Japoncům účinně vzdorovat. Pouze necelé desítce amerických pilotů se ve všeobecném zmatku podařilo vzlétnout a utkat se s nepřítelem. O moc lépe na tom nebyly ani obsluhy protiletadlových děl a kulometů. Mezi první a druhou vlnou náletů se ale obrana vzpamatovala. Celý nálet trval jen necelou hodinu a půl. Japonské ztráty byly minimální, přesto se ale nedalo mluvit o jasném vítězství.
Spojené státy americké okamžitě vyhlásily Japonsku válku, o kterou původně nestály. Krátce na to byla vyhlášena válka i nacistickému Německu.
Leave a reply