Rostliny konopí našly své využití v mnoha odvětvích, ovšem v posledních několika dekádách dominuje lékařství a péče o tělo. Ačkoliv zmínky o této plodině najdeme v nejstarších spisech lidských dějin, do České republiky se dostalo až později, protože původní domovinou je vzdálená Asie.
Za dobu své existence si konopí prošlo několika etapami, kdy na něj bylo pohlíženo různě, ovšem nové metody výzkumu pomáhají stále objevovat nové potenciální schopnosti konopných látek, což způsobuje další změnu ve vnímání rostliny širokou veřejností. Kdy se poprvé objevilo konopí v České republice a jak se čeští vědci významně podíleli na výzkumu konopných látek? Čtěte dál a dozvíte se to!
Kdy se dostalo konopí do České republiky?
Asie bývá obecně považována za kolébku konopí, konkrétně v Číně bylo pěstováno podle archeologických nálezů již okolo roku 4000 př. n. l. Primární využití zahrnovalo výrobu lan, provazů, košíků, papíru či plachet, ale přibližně v roce 2700 př. n. l. došlo k objevu léčebných účinků konopí čínských císařem známým jako Shen Nung. V následujících letech bylo rozšířeno do dalších oblastí jako Egypt, Persie, Írán nebo Řecko.
Hérodotos, první významný antický historik, popsal využití konopí na evropském území v tehdejší Skýtii – tj. oblasti zahrnující střední Asii a část východní Evropy. Ostatně to potvrdily pozdější nálezy konopných semen datované cca do roku 800 př. n. l.
Na našem území se konopí běžně pěstovalo v období středověku – tedy mezi léty 500 a 1500 – zejména pro zpracování vláken, oleje a osiva.
Největšího rozmachu pak dosahuje v 18. století, nicméně počátkem 20. století nastává pozvolný pokles a nahrazení konopného vlákna levnější bavlnou. Opětovnou renesanci zažívá později v roce 1998.
60. léta a výzkum v Olomouci
Již v roce 1950 se začali profesoři Jan Kabelík a Zdeněk Krejčí zabývat antibakteriálními účinky konopí, které v nadcházejících letech testovali v řadě oborů jako stomatologie, gynekologie, dermatologie apod. V prosinci roku 1954 byla uspořádána první vědecká konference pod názvem „Konopí jako lék“ na lékařské fakultě v Olomouci. Profesoři Krejčí a Šantavý poté společnými silami izolovali první konopnou látku v její přirozené podobě – kyselinu kanabidiolovou (CBDA). Na zmiňované konferenci byly detailně probírány terapeutické možnosti rostliny, které byly následně publikovány v monografii čítající 48 stran textu.
„Zajímavé jsou poznatky o tom, že konopný extrakt zabírá lépe než některá antibiotika, jež v mnoha případech úplně selhávají. Dále je zde kladen velký důraz na analgetické účinky kanabinoidních látek, jako i významné sloučeniny nacházející se v konopném semínku – především aminokyseliny,“ říká Jiří Stabla, odborník na konopí a zakladatel Konopných lékáren a značky Fitcann.
Další důležitou postavou je bezesporu profesor Lumír Ondřej Hanuš, který v letech 1970–1990 pracoval po boku Zdeňka Krejčího. Poté byl pozván na izraelskou univerzitu, kde se přidal k objeviteli kanabinoidních receptorů, doktoru Williamu Devanovi, s jehož spoluprací nakonec izoloval anandamid, tj. látku vyskytující se přirozeně v těle člověka, která se váže na kanabinoidní receptory. Díky tomu bylo mnohem snazší pochopit léčebné účinky kanabinoidů.
Má konopí v Česku své místo?
Ve světě je Česko považováno za jednu ze čtyř nejperspektivnějších zemí ve výzkumu konopí, ovšem stále mu není věnováno tolik pozornosti ze strany politiků, jakou by si zasloužilo.
„Aktuálně je na našem území legální pouze konopí a výrobky na jeho bázi s obsahem THC (tetrahydrokanabinolu) do 0,3 % – to je ostatně důvodem, proč se mnoho lidí obrací na druhou významnou konopnou látku, CBD (kanabidiol), která rovněž nabízí širokou škálu terapeutických účinků. Od dubna roku 2013 vešel v platnost zákon o léčebném konopí s obsahem psychoaktivního THC nad 0,3 %, jehož mohou užívat pouze pacienti se specifickými zdravotními problémy. Samozřejmě pouze za předpokladu, že jim bylo léčebné konopí předepsáno jedním z licencovaných lékařů nacházejících se na seznamu SAKL, tj. Státní agentury pro konopí pro léčebné použití,“ vysvětluje Jiří Stabla.
Situace se zlepšuje, ovšem na řadu nedostatků stále nejvíce doplácí samotní pacienti, kteří léčbu potřebují ihned a bez regulací. V ojedinělých případech může být minimální množství 30 gramů na měsíc navýšeno na 180 gramů, avšak ne každý se setkává s úspěchem – respektive někdy nestačí „jen“ požádat.
Leave a reply