Na začátku byli předáci, kteří zajišťovali práci na výnosných sicilských citronových plantážích. Postupně ve svých rukou shromáždili obří moc, včetně najímání ozbrojených gangů. Ano, podle působivé a relativně nové teorie vyrostla obávaná mafie kolem sicilské produkce citronů.
Svůj příběh o zrodu mafie začíná jedna z proponentek hypotézy, spisovatelka Helena Attlee ve své knize The Land Where Lemons Grow: The Story of Italy and Its Citrus Fruit na počátku 11. století. Právě tehdy přivezli arabští dobyvatelé na Sicílii první odrůdy citronovníků ze severu Afriky a začali s jejich pěstováním. Citronářská praxe se tu další čtyři století postupně zabíhala, ale po konci arabské okupace místní zálibu v kyselých plodech nepociťovali.
Neuvědomovali si jejich potenciál, považovali je spíše za okrasnou záležitost. Ostatně, na šlechtických hostinách od Palerma po Katánii hrály citrony převážně dekorační roli, nebo se využívalo osvěžující esence jejich vonné kůry v kosmetice. Export do Itálie, kde se mimochodem jejich pěstění vůbec nedařilo, byl minimální.
Žluté zlato je dar od Boha
Vše se změnilo až v osmnáctém století, kdy skotský lékař v britském námořnictvu James Lind definitivně potvrdil užitečnost plodů citronu jako prevence proti kurdějím. Povědomí o existenci vitaminů tehdy ještě prakticky nebylo, ale vědělo se, že vymačkaná šťáva působí na kondici námořníků zdeptané avitaminózou přímo zázračně.
Následky byly jasné a rychlé. Prakticky přes noc se ze zbytečných sicilských žlutých kyselých koulí stalo žluté zlato. Britská flotila byla schopna skoupit prakticky celou ostrovní produkci a platila zatraceně dobře.
Sicilští šlechtici rázem rozpoznali příležitost. Z izolovaných okrasných keřů v zámeckých zahradách se rázem stávaly celé plantáže, vynášející tisíce galonů citronové šťávy ročně.
Šlechta si ruce špinit nebude
Italská „pevninská“ šlechta by se samozřejmě také ráda přidala, ale čtyři století zkušeností daly Sicilanům ohromný náskok. „Citronovníky jsou ze všech citrusových plodů nejnáročnější na pěstební podmínky,“ vysvětluje Atlee. „Potřebují výživný a dobře prohnojený substrát, ochranu před větrem a extrémními výkyvy teplot, stabilní přísun vody. Keře navíc plodí poprvé po osmi letech.“
To už místní dobře věděli. Sicílie tak paradoxně díky předchozí zkušenosti s arabskou okupací přišla k monopolu, který se jim teď štědře vyplácel.
„Citrony se brzy staly nezbytnou součástí proviantu každé lodi na dlouhé plavbě,“ dodává Atlee. „Do Ameriky jste prostě v 18. století nemohli plout bez pořádné zásoby citrónů.“
O zdárný průběh pěstování, zálivky, sklizně, prodeje a naskladnění se pochopitelně nestarala bohatnoucí sicilská šlechta osobně. Tuto činnost jim zajišťovala síť prostředníků, předáků. Říkali si gabellotti a prozraďme už nyní, že právě v jejich řadách je prý třeba vidět zárodek budoucí obávané mafie.
Z pověření feudálů najímali vesničany k práci, organizovali ji a odváděli zisky. Nebo aspoň jejich část. Postupem času ve svých rukou tito prostředníci koncentrovali značnou moc.
Znelíbit se jim znamenalo přijít o možnost i minimálního sezonního výdělku, a tak jim vesničané brzy podsouvali nejrůznější úplatky, aby se na citronovém průmyslu šlechty mohli vůbec podílet.
Počínaje rokem 1812 pak Sicílii zasáhne vlna povstání, občanských bouří a revolt. Výsledky se na uspořádání zdejší společnosti zdánlivě příliš neodrazí. Šlechta, která byla dílem stejně nepřítomná, protože si užívala rozmařilých radovánek kdesi v Neapoli, byla svržena. Na ostrově ji nahradili lidé, kteří měli po ruce hotové peníze a moc. Gabellotti.
Kyselé zboží a ostří hoši
V časech nepokojů znamenaly citrony bohatství, byť trochu nejisté. Sklidit plody vaší práce mohl přes noc kdokoliv. A tak gabellotti dávají dohromady první týmy námezdních strážců. Ozbrojené gangy oficiálně chrání sady, neoficiálně však též utužují lokální prestiž novopečených vůdců.
Každý citronový baron se brzy může pyšnit několika tucty takových ostrých hochů. Jejich mocenské postavení však pořád vychází z dost nepevných základů, což změní až události roku 1860. Tehdy se Sicílie stane součástí Itálie a dojde k „pozemkové reformě“.
Sady, polnosti i pastviny, které měly doteď ve správě gabellotti suplující činnost šlechty, jsou totiž oficiálně na prodej. A s tím i významná část půdy dosud spravované církví, nezabavené šlechtě, potažmo státních pozemků.
Pro prosté obyvatele ostrova je to víc než jen gesto římské vlády a možnost spíše symbolická. Jak se dá čekat, přerozdělení a odprodej půdy většinově zajišťují gabellotti.
Citronoví baroni mají moc
Protože mají z citronového byznysu nastřádáno, automaticky skupují nejvýhodnější parcely. Šance, že by vesničan nebo skupina zemědělců dali dohromady dost peněz na zakoupení citronové oranžérie, je malá. A ostří hoši pracující pro gabellotty takovou možnost ještě výrazně snižují.
Regionální zeměvládci se stali druhou, neoficiální vládou Sicílie. Pokud přece jen máte citronový sad, platíte jim za to, že vás neokradou. Nepodřídíte se? Pro začátek k vám třeba může přestat proudit voda na závlahu. Ale to je problém, s nímž vám citronoví baroni rádi následně za protislužbu pomohou.
Od lokálních bossů tak brzy odebíráte vodu, pronajímáte si jejich strážce, prodáváte jim výpěstky. Stačí trocha zastrašování a rádi jim prodáte celou svou úrodu pod cenou, klidně i na několik let dopředu. Když jde o život, nemáte moc na výběr.
Al Capone (1899-1947) – muž, který přetvořil mafii k obrazu svému
„Koalice mezi gabellotty, zloději loupícími v sadech a strážci sadů umožnila rozběhnout komplikovaný a provázaný systém korupce, vydírání, zastrašování a násilí,“ popisuje Arcangelo Dimico, ekonom univerzity v Belfastu. I on si povšiml, že sicilské lokality, které budou kolem roku 1900 vyhlášené vysokou kriminalitou, se prakticky překrývají s oblastmi pěstování citrusů.
Zrození mafie
„Klima, které po šedesát let panovalo na Sicílii, vytvořilo příhodné prostředí. Obchod s citrony poskytl impuls pro vytvoření organizace, která se záhy stane známá jako mafie,“ říká ve shodě s Atlee ekonom Dimico.
Jejich citronová teorie jistě není definitivní, ale vysvětlit může mnohé. Oficiální začátek působení sicilské mafie je sice datován k prvním letům 20. století, kdy tato kriminální organizace fakticky přejímá kontrolu nad těžbou surové síry.
Jenže kde se najednou vzala? Už tehdy je totiž hotová a zavedená, silně zakořeněná. Disponuje lidskými zdroji, zbraněmi, financemi a je silně provázána s regionální politikou, policií i soudy. A tudíž je prakticky nepostižitelná.
Ke vzniku takového ustáleného systému je však zapotřebí čas a zkušenosti. Organizace mafie nevznikla přes noc, ale zvolna. V onom kontextu by citronová teorie dávala smysl. Když totiž Sicílie přišla o svůj kyselý monopol, potomci gabellottů již dobře věděli, jak se dělá špinavý byznys a byli připraveni expandovat do jiného podnikání a nakonec i do světa.
Alex
12. 7. 2019 - 16:14Skvělý článek, zajímavý. Tyto informace jsem nikdy nečetla. Článek se mi moc líbil