Stovky zkoušek, tisíce simulací, teploty od minus 35 do plus 90 stupňů Celsia, monzunové deště i výjezd na alpské vrcholky. Každé nové auto prochází náročnými testy. Podívejte se s námi, jak obstála nová Fabia!
Když se nová škodovka prohání po rovince na testovacím polygonu, málokdo asi pozná, že vůz právě zdolává stoupání na alpský vrchol Grossglockner. Může za to nenápadný přívěsný vozík nazývaný towing dyno.
Přívěs, který má uvnitř ukrytý dynamometr, umí podle zadání techniků ve voze měnit jízdní odpor celé soustavy. Vozík dokáže vyvolat zátěž až 9 kN a jeho dynamometr dosahuje výkonu až 150 kW. Jednoduše řečeno, vozík brzdí svoje kola a tím zpomaluje i auto.
„Takto umíme simulovat rozdílné jízdní podmínky, například profily reálných kopců, nebo jízdu s přívěsem o různé hmotnosti,“ vysvětluje Pavel Kolajta, který zodpovídá za funkční zkoušky nové Fabie.
Towing dyno je ale jen jedna z cest, jak se Škodovka snaží zefektivnit testování nových vozů. Zkoušek jsou dnes stovky, ať už těch fyzických, nebo virtuálních. „Všechny tyto testy jsou nenahraditelnou součástí vývoje auta. Musíme se ujistit, že vozy splňují veškeré nároky, které jsou na ně kladeny,“ říká Kolajta.
Tradiční jsou například testy v náročných klimatických podmínkách. „S vozem v maximálním zatížení se jezdí v teplotách i pod -30 °C a nad 45 °C, jezdí se ve sněhu, přes zmrazky, v prachu, provádíme testy se simulací monzunového deště,“ vyjmenovává Kolajta některé extrémy. Zatímco tyto zkoušky probíhají již po řadu let obdobně, v mnohém se posunuly například zkoušky asistenčních systémů, bezpečnosti nebo elektronické výbavy vozu. Tyto oblasti jsou totiž čím dál složitější a to klade na vývoj i testování vozu vysoké nároky.
Tuhá i poddajná
Zátěžové testy jsou vlastně třešničkou na dortu vývoje, předchází jim spousta dílčích zkoušek, které mají za úkol prověřit jednotlivé parametry a části vozu. Jedním z nejpřísněji hodnocených kritérií je bezpečnost auta, u té nároky s každou generací vozu rostou. I tady se kombinují reálné testy s počítačovými simulacemi.
„Naším hlavním posláním je chránit životy posádky vozu, ale i dalších účastníků silničního provozu, chodců, cyklistů a motocyklistů. Simulace nám ukazují správnou cestu, jak toho co nejlépe a nejefektivněji dosáhnout, a fyzické testy nám potvrzují, že zvolená cesta je správná a bezpečná,“ říká Csaba Sirgely, jeden z inženýrů zodpovědných za vývoj modelu Fabia v oblasti bezpečnosti.
Podle něj je výzvou už základní vývoj bezpečnostní struktury vozu a celé karoserie. Vyvíjíme auto, jehož nosní část má být co nejpevnější a nejtužší, aby v součinnosti s perfektně odladěnými zádržnými systémy ochránila posádku uvnitř vozu, ale jehož karoserie bude zároveň co nejšetrnější při případném střetu s chodci,“ popisuje Sirgely komplexní a často protichůdné požadavky.
Auto a jeho části kvůli tomu prochází sérií dílčích zkoušek i celkových crashtestů. Povrchové části karoserie jako kryt nárazníku či kapota se například od počátku ladí a optimalizují nejdřív za pomoci počítačových simulací a následně se testují s figurínami nebo takzvanými impaktory. Cílem je dosáhnout poddajného chování při střetu s člověkem.
„Při vývoji modelu Fabia jsme na auto a jeho části vystřelili impaktory přes 200krát. Na jeden takový test ale připadá v průměru asi 140 virtuálních simulací, které pomáhají díly ladit ještě před reálným testem,“ vysvětluje Sirgely.
U klasických crashtestů je podle něj tento poměr ještě větší. Na jednu nárazovou zkoušku připadá asi tisíc simulací a tento poměr dál roste. „Vývoj a fyzické testování probíhá od prototypu až po nultou sérii a i díky naší modernizované Crashové laboratoři v Úhelnici dokážeme v každé fázi vývoje podrobit náročným crashtestům několik desítek vozů,“ říká Sirgely. Zkouší se i dílčí prvky: speciální saně testují výdrž a pevnost zádržných systémů, zkouší se například optimální funkce airbagů pro všechny druhy testovacích figurín a při různých typech nárazů. „Během statických zkoušek vystřelíme třeba airbag spolujezdce asi 300krát. Zhruba stejný počet zkoušek se týká každého airbagu ve voze, což dohromady dává enormní množství testů, které se provádí v teplotách od -35 až do 90 °C,“ vysvětluje Sirgely.
Nová Fabia patří i díky tomu k nejbezpečnějším vozům v segmentu. Plní nejen všechny zákonné požadavky, ale i přísná kritéria nezávislé spotřebitelské organizace EuroNCAP. Ta klade vedle neustále se zvyšujících nároků na pasivní bezpečnost čím dál větší důraz i na různé bezpečnostní asistenční systémy. „Rok od roku například přibývají v jejich testech nové scénáře pro aktivní bezpečnost a tím zvyšují nároky pro funkčnost radarů a kamer, těm se tedy musíme přizpůsobit,“ říká Sirgely s tím, že funkce automatického nouzového brzdění nebo Front Assist patří u pokračovatele modelové řady Fabia ke špičce segmentu.
Aerodynamická Fabia
Podobně jako bezpečnost zaznamenala v posledních letech skok kupředu i aerodynamika. Nová Fabia je z hlediska aerodynamického odporu nejlepším vozem svého segmentu a vděčí za to tvrdé práci při vývoji a testech. „Ladění aerodynamiky každého typu vozu je specifické. Různý typ a tvar karoserie, rozměry vozu, platforma či rozměry kol ovlivňují proudění kolem vozu odlišně. Obecně platí, že co funguje na jednom voze, nemusí fungovat na jiném,“ popisuje úskalí Vít Hubáček zodpovědný za vývoj aerodynamiky.
U hatchbacku je ladění aerodynamiky větší výzvou než u delších vozů. Jednoduše je tu méně ploch, kterými se dá tok vzduchu optimalizovat.
Špičková aerodynamika pomáhá snižovat spotřebu paliva, a tedy i tolik sledované emise CO2. „Přestože nová Fabia oproti předchůdci narostla a čelní plocha se zvětšila zhruba o 3 %, podařilo se zredukovat aerodynamický odpor o téměř 10 %. V normovaném cyklu WLTP to představuje snížení emisí CO2 o téměř 3 g na kilometr,“ vysvětluje Hubáček důležitost aerodynamiky.
Za skvělými výsledky je kromě pečlivé optimalizace tvaru karoserie i řada nových technických řešení: například tzv. žaluzie chlazení, které Škodovka poprvé využije i v segmentu A0. Jedná se o lamely, které uzavírají přístup vzduchu do motorového prostoru a zlepšují tak obtékání vozu. Nechybí ani rozsáhlé zakrytování podvozku nebo takzvané air-curtain, tedy vyladěné průduchy v předním nárazníku, které zlepšují proudění vzduchu kolem předních kol.
Specialitou Fabie budou i kola z lehké slitiny se speciálními aerodynamickými vložkami, které stabilizují proudění vzduchu kolem kol.
Aerodynamika se také testuje jak pomocí simulací, tak i fyzicky ve větrném tunelu. Fabia čtvrté generace strávila v aerodynamickém tunelu jen o málo více než sto hodin. A i když inženýři změří v tunelu desítky i stovky variant, většinu testují virtuálně. Nová Fabia absolvovala přes 3 000 počítačových simulací, které zabraly desítky tisíc hodin výpočetního času. „Fyzické měření proběhlo asi u 20 % všech hodnocených variant, na zbylých 80 % připadají virtuální simulace,“ říká Hubáček. „Fyzické testy nám ukážou, jak moc se aerodynamické parametry změnily, simulace ale ukáže i příčinu toho, proč se změnily,“ dodává.
„I drobná geometrická změna na přední části vozu může způsobit významnou změnu proudění v jeho zadní části, a platí to i naopak,“ popisuje Hubáček trochu nevyzpytatelné chování spojené s touto disciplínou. Proto se různé části vozu ladí ve vzájemném souladu: vnější zpětná zrcátka tak „spolupracují“ s hranou zadních světlometů, sklon střechy zase s provedením difuzoru, air curtain se samotnými koly a podobně.
Leave a reply