Blíží se jedenáctý listopad, den, na který připadá Mezinárodní den válečných veteránů. Den, který ve společnosti nikterak neprožíváme. Může to být tím, že o tématu příliš nevíme? Kdo jsou čeští vojáci? Vnímají Češi svou bezpečnost jako nezbytnou věc a chápou roli armády ve svých životech? Projekt Civilisté děkují, za kterým stojí válečná fotografka Jarmila Štuková, si klade za cíl přiblížit české vojáky veřejnosti a změnit jejich vnímání i zažité stereotypy.
Vnímání ozbrojených složek u nás je dlouhodobě problematické, existuje tu řada mýtů, které jsou ve společnosti zakořeněné. Alespoň o částečnou nápravu se snaží projekt Civilisté děkují. Ten je zaměřený nejen na válečné veterány, kteří se účastnili a stále účastní vojenských operací v neklidném světě, ale také ostatním vojákům z nejrůznějších útvarů – od psovodů, přes chemiky až po vojenské lékaře.
„Těm všem chceme naší čistě civilní iniciativou poděkovat za službu. Jejich výkon často vůbec není jednoduchý a to nejen na misích, ale také v běžné armádní praxi. Naší iniciativou bychom chtěli ozřejmit, co vše se skrývá za pojmem služba. Myslím si, že mnozí z nás už konečně pochopili, že bezpečí, v němž žijeme, není samozřejmé. A to nejen díky válce na Ukrajině,“ říká válečná fotografka Jarmila Štuková, jedna ze zakladatelek iniciativy, která se svým fotoaparátem pracovala v zemích jako je Irák, Afghánistán, pásmo Gazy, Demokratická republika Kongo či Sierra Leone.
Kromě ní za projektem stojí také Andrej Štuk, Ondřej Karásek, Aneta Kolajová, Patrik Singer či Anton Zelenko.
Každým rokem silnější
Loni se uskutečnil nultý ročník projektu, ten letošní s sebou přináší mnohé nové. Opět se 11. listopadu uskuteční speciální „děkovná“ akce pro české vojáky, novinkou je však spot s Hynkem Čermákem a předsunutými leteckými návodčími či piloty z vrtulníkové základny u Náměště nad Oslavou. Ten vznikl pod režijní taktovkou Petra Němečka, jenž má za sebou spolupráce s hollywoodskými režiséry. Kamery se chopil pro neotřelý přístup celosvětově uznávaný Mark Bliss, o hudbu se postaral Robert Jíša. Nejen jím se ovšem iniciativa snaží poutat pozornost. Dalším důležitým prvkem je spojení s českým herním studiem Bohemia Interactive proslulým zejména díky hrám s počítačovou tématikou, jehož tituly si získávají hráče po celém světě téměř 25 let.
„S armádou na vývoji her často spolupracujeme, máme zde spoustu známých a kamarádů, a naopak mnoho armádních profesionálů patří mezi aktivní hráče našich počítačových her. Přišlo nám proto přirozené podpořit tuto iniciativu, která se snaží překlenout propast mezi našimi vojáky a civilisty, poukázat na to, že lidé, kteří sloužili v ozbrojených složkách, si zaslouží náš vděk a úctu,“ říká Pavel Křižka, PR manager Bohemia Interactive.
Šanci poděkovat vojákům dávají hráčům titulů Arma a Vigor, do kterých implementovali vybavení s makovým lvem – hlavním vizuálním symbolem iniciativy. Jeho zakoupením a vyfocením v rámci hry tak mohou poděkovat mužům a ženám, kteří sloužili a slouží v české armádě, výtěžek z prodeje podpoří projekt Civilisté děkují a část půjde na podporu praporčice Veroniky Rosické. Ta je součástí české armády od roku 2015, během svého působení strávila jako zdravotník jednotky více než půl roku na misi v Mali. Nyní je jako samoživitelka na mateřské dovolené se synem Williamem, který trpí bronchopulmonální dysplazií, zároveň veškerou potravu musí přijímat prostřednictvím sondy s vývodem přímo do žaludku. Případný výtěžek podpoří jejich cestu k moři, která pomůže Williamovým nedovyvinutým plícím.
Makový lev jako symbol
Zmíněný “patch” makový lev, za jehož designem stojí výtvarník Ondřej Karásek, je hlavním symbolem iniciativy a existuje ve dvou variantách. Ta první, na níž má lev jedno oko zavřené, je určená výhradně vojákům jako poděkování stran veřejnosti a patch si mohou umístit na svou uniformu, druhá varianta se lvem s oběma otevřenýma očima je pak pro veřejnost.
Výtěžek z prodeje makových lvů, kteří v sobě spojují dva základní prvky – českého lva (symbol české státnosti) a vlčí máky (symbol válečných veteránů), pak každý rok putuje na podporu konkrétního zraněného válečného veterána.
„Právě probíhající válka nedaleko našich hranic, ale i další konflikty nám jasně ukazují, že život v bezpečí není zadarmo. A že za něj někdy musí právě naši vojáci zaplatit i cenu nejvyšší, kterou je jejich život. I proto jsem přesvědčená, že poděkovat jim za službu rozhodně není slabost,” uzavírá Štuková.
Leave a reply