Bugsy (Benjamin Siegel) už jako malý sledoval svého otce, který dennodenně dřel za pár centů, a řekl si, že takhle nedopadne. Nestačil mu malý domek, žena, děti a pes, chtěl něco víc a také to dostal.
Ve svých devíti letech se bavil tím, že zapaloval drožky trhovcům, účastnil se velkých bitek a v jedenácti letech poprvé vytáhl nůž. Později se seznámil Meyerem Lanskym a rovnýma nohama skočil do světa organizovaného zločinu.
Vymáhal peníze za ochranu, kradl auta a nevyhýbal se ničemu, za co dostal zaplaceno.
Pravdou ale je, že Siegelovi o peníze ani tak nešlo, jeho to bavilo. V zásadě to byl značně nevyrovnaný psychopat s násilnickými sklony, proto se mu časem začalo říkat Bugsy. Ne před ním samozřejmě, on tu přezdívku nesnášel. Kdybyste mu tak řekli, tak padnete mrtví k zemi a ani si pořádně neuvědomíte, co se to vlastně stalo.
Po nějakém čase se Bugsy a Meyer spojili s dalšími legendami mafiánského podsvětí, a sice s Lucky Lucianem a Francem Costellem. Zatímco oni operace řídili, Bugsy byl pěšák, který je vykonával. Říkalo se o něm, že nezná strach a neodpouští chyby. Když se schylovalo k přestřelce, byl Bugsy první, kdo vytáhl zbraň a bez váhání udělal ze svých nepřátel řešeto.
Lansky o něm jednou řekl: „Benny v boji nikdy neváhal (ani on mu nemohl říct Bugsy). Byl ještě rychlejší, než horkokrevní siciliané. Vždy jako první vytáhl zbraň a odpráskl konkurenty. Nikdo nereagoval rychleji než Benny.“
Jeho horkokrevnost se mu ale časem vymstila. Oddělal tolik lidí, že mu šel zakrátko po krku celý New York a on se musel přestěhovat do Kalifornie. Ani tam se neměl špatně. Seznámil se s celou řadou vlivných lidí, mimo jiné i s Gary Cooperem, vydíral filmová studia i herce a přivydělával si pašování drog z Mexika do USA.
V roce 1945 opět zvedl kotvy a zamířil do tehdy neznámého Las Vegas. Zatímco se celý svět vzpamatovával z druhé světové války, on koupil rozestavěné kasino a dostavil ho se vším všudy. Nevytvořil ale jen kasino, ale plnohodnotný relaxační komplex, ve kterém nechyběly bazény, restaurace a luxusní hotelové pokoje. Svůj sen nazval Flamingo po jedné ze svých milenek.
Projekt byl dokonalý, nápady skvělé, mělo to jen jedinou vadu – Bugsy byl idiot. Celý život vydíral a vraždil lidi a s vedením stavby neměl nejmenší zkušenosti.
Jeho dodavatelé to moc dobře věděli a klidně mu dvakrát nebo třikrát prodali stejný náklaďák s materiálem a on si toho nevšiml. Z původních 1,5 milionu dolarů, které měl komplex stát se stalo 6 milionů a stále nebylo hotovo.
Mafiáni, kteří do projektu vrazili své peníze z toho nebyli zrovna nadšení, ale protože Bugse znali, dali mu ještě šanci kasino dostavět.
Dva dny po Vánocích 1946 Bugsy kasino otevřel. Byla to obrovská akce, kam se sjelo spoustu filmových hvězd. Jenže místo aby Flamengo slavilo úspěch, skončila celá akce katastrofou. Hotelové pokoje ještě nebyly úplně dostavěné a počasí nestálo za nic, takže se v něm hráči nezdržovali a odnášeli si své výhry do jiných kasin. Navíc bylo příliš daleko od ostatních měst a místní nestáli o to rozhazovat své peníze u rulety.
Flamingo skončilo a Bugsy s ním. Mafiánští pohlavárové se opět sešli, ale tentokrát byl ortel jasný – Bugsy musí být odstraněn.
20. června 1947 Bugsy vysedával ve svém domě a pročítal poslední číslo Los Angeles Times – netušil, že to bude poslední věc, kterou si kdy přečte. Najatý vrah se neodvážil vtrhnout do domu, věděl, že by dostal kulku mezi oči ještě než by překročil práh. Místo toho si stoupl za okno a vystřílel do něj čtyřicet ran. Čtyři projektily zasáhly Bugsův obličej. Jeho levé oko našli detektivové až přes dvě chodby u dveří do koupelny.
Bugsy skončil, ale jeho sen přežil. Flamingo se později znovu otevřelo a z Las Vegas je dodnes největší hráčské doupě světa.
Leave a reply