Jednou u oběda mi takhle kolega říká, že ačkoliv nikdy nepřeprodával auta za účelem zisku, nikdy na prodeji svého auta netratil. „Vždycky jsem ho prodal za víc, než jsem ho koupil,” pochlubil se mi nad talířem poctivé svíčkové. Já jsem zabodl pohled do své bramborové kaše a řekl mu příběh o svém Renaultu Laguna, který mi kdysi parkoval před barákem. „Ty jo, o tom napiš normálně blog,” řekl mi kolega, když jsem skončil. Tak tady je.
Někdo holt prodá své auto po několika letech ježdění za cenu vyšší, než za jakou ho pořídil. A pak existuje druhý typ lidí – a to jsem já. Ti jsou rádi, když auto udají za zlomek původní ceny a doufají, že se novému majiteli nerozsype ještě na cestě domů. Přesně takhle jsem to měl před lety se svým dieselovým Renaultem Laguna.
Je to už hezkých pár let, ale do dneška mám tohle auto v živé paměti, byť jsem ho posledních pár měsíců moc často neviděl. Bylo totiž víc v servisu než na silnici.
Koupil jsem ho od kamaráda a měl jsem z něj fakt radost. Konečně pořádný auto. Velký a pohodlný. S pěknou výbavou. A za dobrý prachy. Vždyť nové stálo skoro milion, no prostě koupě roku. Jenže…
Ze začátku to celkem šlo. Občas nějaká menší investice, ale to je u deset let starého ojetého auta normální. Ani nevím, kdy se to zlomilo, ale oprav postupně a nenápadně přibývalo. Brzdy, tlumiče, senzor ABS, turbo, elektřina, spojka… Už to pomalu přestávalo být nenápadné, hlavně pro moji peněženku.
„Zbav se toho, to nemá cenu,” říkali mi kamarádi. „Ne, teď už je tam všechno udělaný, tak už to bude v pohodě,” odpovídal jsem jim na to opakovaně já.
Trvalo mi další rok, než jsem to vzdal. Auto bylo tenkrát v servisu měsíc a půl a za opravu jsem vysolil 83 tisíc. O dva dny později jsem zase stál na blikačkách na sjezdu z Pražského okruhu a čekal na odtah. V tu chvíli jsem si musel přiznat, že tenhle boj prostě nevyhraju. Naposledy jsem nechal auto opravit a pak ho prodal. Za 55 tisíc i se zimákama, hlavně aby bylo z domu. Doufám, že další majitel měl víc štěstí a že opravdu těžil z toho, že jsem mu v autě už všechno vyměnil, některé díly i několikrát. Jestli ne, tak se mu za to zpětně omlouvám.
Já vím, měl jsem se víc rozepsat, protože nic nepotěší tolik jako cizí neštěstí. Jenže při těch vzpomínkách se mi hrnou slzy do očí a já už nevidím na klávesnici. A tak je řada na vás – pochlubte se v komentářích, jaký černý petr parkoval u vás před domem…
Moto
22. 7. 2021 - 14:46Naprosto souhlasím. Tahle značka už ke mě také už nepláchne. Teď už preferuji jen motorky a vše kolem toho. Fábka mi bohatě stačí.