Roku 1971 si chce americký psycholog Philip Zimbardo otestovat svou teorii o důležitosti sociálních pozic v individualistické psychologii a uspořádá velký experiment na univerzitě ve Stanfordu. Jinými slovy ho zajímá, jak budou lidé reagovat v drsných podmínkách a v ne zrovna přátelském prostředí.
Se svými kolegy tak Zimbardo do místních novin otiskne inzerát s nabídkou nevšední studentské brigády a nabídne tehdy velmi zajímavou sumu 15 dolarů za každý den experimentu. Ozve se přes 70 dychtivých zájemců, kteří chtějí přispět svým dílem k vědecko-psychologickému pokusu a také si chtějí finančně přilepšit.
Nakonec je vybráno 24 vyvolených, kteří jsou podrobeni různým osobnostním testům. Ani jejich rodinná historie není opomenuta a kontrolují se i příznaky agresivity v rodině nebo zdravotní stav nejbližších.
Profesoři se zaměřují především na srdeční choroby, ale také například na epileptické záchvaty, neboť nechtějí žádného studenta vystavit nepřiměřenému nebezpečí. A to ještě ani netuší, co se během pár následujících dní odehraje.
24 pečlivě vybraných dobrovolníků z řad studentů je rozděleno do dvou skupin po jednom tuctu. Rozdělení je provedeno náhodně, tedy hodem mince, a podle příslušné lícové či rubové strany jsou studenti odesláni do příslušných skupin. Zde je nutno podotknout, že mezi studenty nebyly doposud spatřeny žádné zásadní rozdíly, ať už v charakterních vlastnostech, sklonech k násilí nebo třeba v sociální vrstvě, ze které pocházejí.
Všichni studenti z jedné skupiny byli umístěni do uměle vytvořeného vězení, které se nacházelo ve sklepeních Stanfordské univerzity. Pod dohledem zkušených bachařů a také jednoho trestance, který si odseděl za mřížemi sedmnáct let, byly veškeré interiéry upraveny tak, aby co nejvíce odpovídaly realitě. Dokonce byl připraven i jeden exteriér, malý dvůr, na který mohli vězni jít dvakrát denně na procházku, zacvičit si nebo si třeba zahrát basketbal. Záchody byly umístěny v jiné části, kam byli vězni odvedeni vždy s páskou přes oči.
I samotný převoz vězňů byl naprosto autentický, včetně ostrého zatčení policií. Následovaly prohlídky všech vězňů, které už prováděli dozorci z řad studentů z druhé skupiny. Nechybělo ani svlečení a osprejování zatčených, aby se zabránilo přenosu bakterií, případně vší. Asi nemusíme upozorňovat na to, jak byli zatčení tímto přístupem poníženi.
Už na záběrech z těchto míst bylo patrné, že někteří dozorci si ponížení studentů z druhé skupiny doslova užívají. Experiment však pokračoval.
Každý trestanec vyfasoval uniformu. Aby bylo ponížení úplné, trestanci pod touto uniformou neměli žádné spodní prádlo a dostali těžký řetěz na pravý kotník. Bylo až neuvěřitelné, jak během chvíle trestanci zbavení spodního prádla přišli o část své identity a začali se chovat, chodit a třeba si i sedat spíše jako ženy než jako muži. To bylo pravděpodobně způsobeno nově vyrobenými čepicemi, které byly vyrobeny z dámských punčoch, a trestanci je museli mít neustále na sobě, přičemž dobře věděli z čeho jsou vyrobeny.
Řetěz na nohu dostali „trestanci“ proto, aby ani ve spánku neunikli z momentální reality a neustále na sobě měli jistou připomínku toho, kde právě jsou. To vše samozřejmě velmi silně zapůsobilo na psychické rozpoložení trestanců, kteří ještě den předtím trávili poklidný večer se svými rodinami.
Dozorčí z druhé skupiny studentů dostali jen dva úkoly. Udržet pořádek a získat si respekt od uvězněných trestanců. Neměli žádná pravidla, všechna si vytvořili sami.
Ve službě byli vždy jen tři a velmi rychle se na těchto pravidlech domluvili. Po odpracování šichty přišla druhá skupina a pak třetí a tak dále. Také jejich oblečení nebylo vybráno náhodou. Neprůhledné brýle, khaki uniformy a píšťalka na krku. Každá z těchto položek reprezentuje jednu důležitou vlastnost, kterou se vedoucí projektu snažili dozorcům vštípit.
Zatímco neprůhledné brýle měly zabránit tomu, aby ostatní viděli emociální reakce, khaki uniformy znamenaly sílu a odhodlání. Píšťalka potom symbol nadřazenosti, protože i takovýto malý předmět může po zapískání vyvolat poplach.
V každém číhá bestie. Tyto experimenty dokázaly svůdnost manipulace
Vynucování autority a respektu bylo naplánováno relativně drsnou, avšak dosti účinnou metodou. Několikrát v noci dozorčí vzbudili trestance kvůli přepočítání a kvůli na první pohled nevýraznému ponižování. Z počátku si všichni zúčastnění z podobných akcí nedělali velkou hlavu, postupem času se ale obě strany víc a víc vžívaly do svých rolí.
Hned druhý den vyvstaly první nepokoje. Trestanci se zabarikádovali a posmívali se dozorcům, kteří na ně nemohli. Dozorci z noční směny se však odmítli nechat vystřídat a rozhodli se oplatit trestancům stejnou mincí.
Za použití hasicího přístroje byli nakonec trestanci vypuzeni zpoza své barikády. Poté následovalo velmi drsné zacházení a další dávky ponižování. O tom ale už více v příštím článku…
Leave a reply