Pokud si myslíte, že mafiáni, o kterých jsme u nás na webu již psali, byli opravdoví tvrďáci, tak jste ještě neslyšeli o Lucky Lucianovi. Byl to bezpochyby nejdůležitější italsko-americký gangster, dokonce důležitější než Al Capone. Jenže se držel dál od veřejnosti, a tak dnes není tak profláknutý.
„Není rvačky, do níž se nepustí. Začíná s tím už ve třech letech. Roste pro šibenici!“ komentují Luckyho sousedé jeho rodičů a mají pravdu. Lucky už jako malý vybírá od svých spolužáků peníze za ochranu a když to neudělají, tak je zbije. I ke své přezdívce Lucky přichází díky rvačce. Dostal pořádnou nakládačku od pochopů bosse Salvatora Maranzana. Do nemocnice se dostal v kritickém stavu s řeznými ranami v obličeji a na krku. Lékaři ho odepsali a nechali by ho zdechnout, jenže Lucky měl zkrátka štěstí a dostal se z toho.
Lucky byl vždy velmi uvědomělý a cílevědomý. Dokázal si dát dohromady potřebné souvislosti, a tak nebylo snadné dostat se mu na kobylku. To na vlastní kůži zjistil i Don Maranzana, nejmocnější gangster tehdejšího New Yorku. Nejdříve vzal Luckyho k sobě jako svou pravou ruku, ale později se příliš obával jeho schopností a chtěl ho nechat odstranit. Lucky to očekával a den před tím nařídil svým chlapcům, aby se převlékli za bankovní úředníky a Dona odstřelili. Lucky Luciano se tak dostal do čela obávané Cosa Nostry.
Stará pravidla přestala platit. Mafie už nebyla jen pro Siciliany, ale přidali se k ní i irské a židovské gangy. Zanikl také titul Capa di tutti (šéf šéfů) a nahradila ho moderní decentralizovaná struktura rozdělená podle rodin a jejich sférách vlivu. Nejvyšším orgánem se stala Komise skládající se z Bossů rodin.
Lucianovi všechno vycházelo až do roku 1937, kdy byl zatčen za kuplířství a odsouzen na 30 – 50 let v žaláři. Nikdo v té době netušil, že na Luckyho čeká velký návrat během druhé světové války. Všechno začalo nevinně. Nejdříve se Luckymu objevil kus uzeného v hrachové kaši navíc, poté to byla láhev suchého neapolského ve srolovaných novinách a nakonec konkrétní nabídka.
Američané připravovali vojenské vylodění na Sicílii, ale chyběla jim domluva s místními. Lucky by to mohl zařídit, ale ne zadarmo. Netrvalo dlouho a byl přemístěn z Dannemoru do zvláště mírné káznice v Comstocku. V jeho cele najednou nechyběl telefon a rádio, díky kterým pomáhal připravit spojeneckou invazi. Vlastně na tom ani moc nebylo. Lucky volal do Managovy newyorské restaurace a ten zase volal do starého sicilského výčepu kmotru Vito Genovesovi.
Po válce je Lucky propuštěn za dobré chování (seděl jen 10 let), avšak coby mafián je vyhoštěn z USA. Odlétá tedy do Neapole, kde nabírá druhý dech a proslaví se vytvořením největší pašerácké sítě heroinu. Stále se mu ale stýská po Americe. V lednu 1962 si tedy koupí letenku za velkou louži. Ještě před tím, než nastoupí do letadla do sebe kopne dvojitou whisky, poplácá po zádech kmotra Adonise a pod náporem mozkové mrtvice padá mrtvý k zemi.
Do Ameriky se sice dostal, ale už jen v zinkové rakvi…
Gangsterská pravidla
Gangsteři sice byli tvrdí zabijáci, ale i ti měli své mravní zásady.
– Nikdy nic nevyzradit poldům. Pravidlo číslo jedna, které dodržoval každý gangster s kouskem cti v těle
– Když zemře kámoš nebo nepřítel, pár dní se neholte. Strništěm dáváte najevo soustrast
– Nikdy nezastřelte nepřítele v přítomnosti ženy. Počkejte, až odejde a potom ho zastřelte
– Je šetrnější oddělat nepřítele po mafiánsku tj. zezadu kulkou do hlavy
– Než se členové sicilského zabijáckého komanda vydají někoho oddělat, vymění si “polibek smrti“
– Kámoše vždycky pomstěte
Zvlášť poslední pravidlo se dodržovalo bez výjimek. Jednou se stalo, že chicagskému gangsterovi praskl při projížďce na koni třmen. Gangster spadl a kůň ho ukopal k smrti. Za pár dní si koně vypůjčili dva jeho kamarádi, odvedli ho na místo nehody a tam ho dvakrát střelili do hlavy…
Leave a reply