Hodiny zrovna odbíjí pět hodin, když celou Prahu rozezní výstřel z děla. Odsouzenec pomalu vystupuje na popravčí můstek a vychutnává si poslední záchvěje větru na ošlehané tváři.
Rozhlédne se po davu lidí na Staroměstském náměstí a poprvé si opravdu uvědomí, že tady jeho cesta končí. Kat se ještě naposledy cvičně rozmáchne mečem a přejde k odsouzenci: „Jsem opravdu rád, že vás poznávám. Škoda, že naše známost nepotrvá dlouho,“ zavtipkuje. Koneckonců… Je to jen práce.
Jan Mydlář – Z lékaře katem (1572 – 1664)
V zemích českých se mnoho katům dostalo světového uznání, žádný z nich, ale není známější než právě Jan Mydlář. Už jen to, jak se dostal k řemeslu mistra kata je kuriózní, původně totiž studoval pražské Karlovo vysoké učení a měl se stát magistrem medicíny. Čekala ho zářná budoucnost, jenže poté do jeho života vstoupila žena. Dnes už neznáme její podobu jen jméno Dorota, ale muselo jít o výjimečnou ženu. Získala si jeho srdce natolik, že když ji odsoudili k smrti, vzdal se Jan medicíny a nastoupil coby katův pacholek s úmyslem ji zachránit.
Odsoudil se tím k doživotnímu opovržení a zneuctění. Musel bydlet na okraji města, v kostele a hospodě měl vyhrazené speciální místo a nikdo s ním nesměl promluvit natož se ho dotknout. Kupodivu se mu toto povolání tak zalíbilo, že svoji milou nezachránil. Už nevíme, co se s ní stalo, ale Jan pravděpodobně asistoval při její popravě.
Netrvalo dlouho a z pacholka se stal mistr kat. Předpoklady k tomu měl, jako medik věděl kam seknout a s nějakými morálními dilematy ohledně zabíjení lidí si hlavu nelámal. Vrchol v jeho kariéře nastal 21. června 1921, když na Staroměstském náměstí popravil 27 českých šlechticů, pánů a měšťanů. V tento den se z něj stala celebrita evropského formátu, vysloužil si peníze i slávu a do konce života si žil jako šlechtic.
Jan Křtitel Piperger – Málem sám skončil na oprátce (1838 – 1888)
50 odsouzenců, z toho dvojnásobný vrah Jan Janeček, trojnásobný vrah Josef Wagner, vrah Fiala a mnoho dalších tvořili klientelu pražského mistra kata Jana Křtitele Pipergera. Tento kat, původně vyučený čalouníkem, přistupoval ke své práci s humorem. Vždy před popravou přišel k odsouzenci a řekl mu: „Jsem opravdu rád, že vás poznávám. Škoda, že naše známost nepotrvá dlouho.“ Potom mu uvázal oprátku kolem krku a pověsil ho.
Jan byl opravdu veselá kopa a lidé ve městě ho měli rádi a vážili si ho. Navíc pokročila doba a bavit se s katem už se nebralo jako ponížení – bylo to řemeslo jako každé jiné jen s vyššími zisky. I Jan Křtitel se ale dostal do problémů a sám málem skončil v katově náručí. Jeho žena totiž náhle zemřela a stín obvinění padl na Jana. Ten si pár dní poseděl ve věznici, ale poté byl případ uzavřen jako nešťastná otrava zkaženým jídlem. Jan se vrátil zpátky ke své práci a ještě den před svojí smrtí popravil svého jubilejního 50. odsouzence.
Karel Huss – Kat lidumil (1761 – 1838)
Karel neměl zrovna lehké mládí. Jeho otec byl kat a protože nechtěl, aby syn dopadl stejně, přihlásil ho na gymnázium, kde se stal velmi pilným a učenlivým žákem. Brzy se ale po škole rozneslo, že je katův syn a nastala mu taková šikana, jakou si dnes ani neumíme představit. Otec trval na tom, aby dokončil studia a on raději utekl, než aby snášel útlak spolužáků. Brzy ho ale našli a zařídili mu domácí výuku.
Povolání kata přesto utéct nedokázal. Svoji první oprátku utáhl v roce 1774 pod dozorem svého otce. Po dvou letech odcestoval do Drážďan, kde se po svém strýci ujal katova řemesla. Stále měl ale blíže k vědě než k oprátce a mučení rozžhavenými kleštěmi. Prakticky všechen volný čas trávil studiem, sbíráním všeho možného, psaním chebské kroniky a tajným léčením spoluobčanů, kteří si na něj pomalu zvykali jako na učence.
Zatímco lékaři pouštěli žilou a prakticky čekali až dotyčný umře, aby mohl inkasovat peníze, Karel se jim snažil opravdu pomoci a ve většině případů skutečně zachraňoval životy. Jinak to nebylo ani u dcery bohatého pekaře Elberla Žofie, kterou lékaři odepsali a nebýt Karla, zcela jistě by zemřela. Přesto, že mezi katem a Žofií byl dvacetiletý věkový rozdíl, tak se do sebe zamilovali a později se i tajně vzali.
Karel Huss v mnoha ohledech předběhl svoji dobu. Vlastní pílí a učenlivostí ze sebe smyl nálepku krvavého kata a vypracoval se až na uznávaného sběratele a kustoda. Je škoda, že jeho doba ho neuměla ocenit. Kdoví, kam až by se se svojí cílevědomostí dostal, kdyby měl trochu opory.
Leave a reply