Když v roce 1971 byla ukončena výroba Octavie Combi, na vzniklé místo nastoupila Škoda 110R Coupé, nadčasový kočkolap, který dodnes ve svých sbírkách hýčkají mnozí nadšenci i sběratelé veteránů. Právem si zaslouží pozornost. Vždyť ze sériového „erka“ vznikl navíc i soutěžní vůz pro tehdejší skupinu A2!
V době, kdy se „erko“ vyrábělo, měla jeho sériová výroba řadu potíží. Jak už to tehdy bývalo, leccos nebylo k mání. Zpožděné dodávky řady jednotlivých komponentů tak výrobu nejen prodražovaly, ale výrobce se pak potýkal i s problémy kvalitativními, kvůli čemuž přicházely časté reklamace. Celá věc byla ještě nepříjemnější tím, že velká část jich byla od zahraničních odběratelů.
Nedokončené vozy se skladovaly venku před halou, což přinášelo pozdější potíže s korozí některých dílů karoserie, parabol světlometů, ale i různé další trable.
Častá koroze však byla Achilovou patou tohoto vozu. Přesto bylo „erko“ za našimi hranicemi úspěšné a v letech 1971-1973 bylo 90 % všech těchto vozů vyexpedováno na zahraniční trhy. Pro zahraniční zájemce byl vůz vyráběn také například s koženkovým potahem střechy, vyhřívaným zadním oknem či s koly z lehké slitiny.
Po roce 1973 jich ven již tolik nešlo, ale stejně jich nebylo vyráběno tolik, aby se dostalo na všechny tuzemské zájemce, ačkoliv se tento dnes již kultovní vůz prodával volně – nikoliv na pořadník a s vinkulací, jak bývalo běžné.
O čtyřmístné elegantní škodovácké kupátko byl zkrátka zájem. S maximálkou 145 km/h a zrychlením z 0 na 100 km/h za 18,5 sekundy tehdejší době vcelku vyhovovalo. Dvoudvéřová karoserie se splývavou zádí byla líbivá a lidem padla do oka.
Celkově to bylo auto spolehlivé a hospodárné, servis snadno dostupný, díly levné a případné opravy zvládl každý automechanik a nezřídka i laik. Zájemce o tento vůz neodrazovalo ani nepřesné řízení, špatně odhlučněný motor a velká vnitřní hlučnost, slabé topení, ba ani nebezpečně uložená palivová nádrž v deformační zóně přídě.
Psal se rok 1971, když na bázi sériového vozu Škoda 110R Coupé vznikl soutěžní vůz. Aby měl co možná nejnižší hmotnost, byla řada dílů vyrobena z hliníkového plechu o síle 0,7 mm; dalším zásahem bylo například snížení střešních sloupků. Celkovými úpravami bylo nakonec dosaženo toho, že sériové „erko“ zhublo o váhu jednoho pořádného chlapa – o cca 85 kg, čímž zrychlilo.
Za jeho volant usedal Ing. Jiří Šedivý, konstruktér a závodník, který byl protagonistou tohoto projektu. Na Barumce roku 1973 se s vozem poprvé představila právě soutěžní posádka Ing. Šedivý – Jiří Janeček. Bohužel se tento závodní vůz nijak výrazně neprosadil, ale své ovoce jeho účast přinesla.
První závodní kupátko nakročilo na cestu úspěchů příštího sportovního vozu značky Škoda. Uplynulo pár let a objevila se nezapomenutelná Škoda 130 RS! Po vychytání much a vyladění se stala nejúspěšnějším sporťákem své doby v kategorii do 1300 ccm.
Po ukončení výroby legendárního kupátka v českých luzích a hájích se od roku 1980 vyráběla Škoda Garde a od roku 1984 pak Škoda Rapid. Žádný z těchto vozů si však již nezískal takovou popularitu, jako ono nesmrtelné „erko“.
Leave a reply