Blíží se nám svátky v křesťanském světě velmi prožívané. Jsou to i mohutné žně obchodníků, kteří zúročují své reklamní kampaně, s nimiž začali již brzy na podzim.
Kouzelně mýtické narození božského dítěte dojímá snad všechny křesťany. Legendu rádi předkládáme svým malým dětem, provázejíce ji vánočními zvyky, mezi něž vedle zpěvu písní určených jen této době náleží i slavnostní štědrovečerní večeře. A rovněž tak stromeček, pod nímž naši potomci touží najít úžasné dárky, o které si psali Ježíškovi.
Také dospělí podléhají kouzlu tohoto výjimečného času a domnívají se, že je patřičné podarovat své blízké. Mnozí ten dar chápou jako něco hmatatelně významného. A tak každý podle své kapsy nebo nedej bože neuváženého úvěru věnuje auto, nejmodernější smartphone nebo něco jiného, aby se předvedl a takzvaně učinil tradici zadost.
S mým synkem a jeho snoubenkou jsme zvolili jiný přístup – žádné dárky. Naší společnou oslavou je klidné setkání. Cesta na hřbitov a rozsvícené svíčky u našich předků.
Cesta po pražských kostelích, kde si opětovně prohlédneme jesličky známé z dětství. Návštěva některé ze zajímavých výstav. Letos například nejspíš i díky paní Medě Mládkové zamíříme na obří výstavu díla Františka Kupky.
A pak se s radostí, že jsme si sváteční chvíle užili bez vlivu obchodnických nátlaků, rozloučíme. S vědomím své vzájemné sounáležitosti. To sebevětší dar z obchodu nedokáže.
Děkuji za přečtení. Jiří Čepelák
Chcete se také na stránkách Mzone.cz podělit o svůj názor nebo se vypsat z něčeho, co vás trápí? Blogovat můžete i vy! Své příspěvky zasílejte na e-mail redakce@mzone.cz a do předmětu uveďte heslo „Blog“.
Napište váš názor