V létě roku 1914 se nad Evropou začala stahovat mračna. Po sarajevském atentátu na následníka rakouskouherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este se rozhořela první světová válka. Na bojištích se jako člen francouzské cizinecké legie tehdy vyznamenal ambiciózní mlynářský syn z Napajedel Josef Šnejdárek, jenž byl zapáleným vlastencem a později byl prohlášen národním hrdinou.
Nadšený voják Šnejdárek, který se v rakouské armádě vypracoval až na poručíka, musel v legii začínat úplně od začátku jako vojín s pořadovým číslem 5 824. Postupem času se však vypracoval až na důstojníka a posléze nadporučíka. Za první světové války se stal velitelem jedné z legionářských rot – takzvané 1. Marocké divize a vzal si pod své velení i první čistě českou rotu o 140 členech. Tato rota nese jméno „Nazdar“ a Šnejdárek se s ní vyznamenal v bitvě na severofrancouzské řece Marně v září 1914. Tento masakr přežilo pouze 60 vojáků včetně Šnejdárka.
Za své válečné zásluhy si vysloužil tak dobrou pověst, že si ho považoval dokonce sám Tomáš G. Masaryk, který s ním měl úmysly především na diplomatickém poli. Tak stál u zrodu československého vojska ve Francii, včetně organizace odvodů československých dobrovolníků v Paříži. Po válce přešel Šnějdárek do služeb armády Československa a podílel se na odvrácení maďarského vpádu na Slovensko na jaře 1919. V roce 1926 získal Josef Šnejdárek české občanství a zároveň přišel o to francouzské.
Ještě počátkem 20. století, než si Francouzská cizinecká legie získala patřičnou atraktivitu – nejen vojenskou, ale i mzdovou, nemuseli adepti splňovat nějaké zvláštní předpoklady. Od konce první světové války však začalo platit, že byli do jejich řad nabíráni pouze muži ve věku od 18 do 40 let, kteří se museli vykázat bezvadným zdravotním stavem.
Přípustná byla jen oční vada do půl dioptrie. Netolerují se alergie, nadváha, slabé kondiční předpoklady, vady pohybového aparátu a tak dále. Problémem přijetí k legii jsou však také drobné kriminální delikty nebo dluhy. Je doporučen svobodný stav a bezdětnost.
Po mnichovském ponížení v roce 1938 se ve francouzské cizinecké legii vyznamenal jiný Čech – Karel Hora. Ten po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava prchnul na území jižní Francie, aby se ohlásil v marseillské centrále Cizinecké legie. Karel Hora byl synem českého obchodního zástupce a Japonky Fuku Takemoto a po ní zdědil exotický vzhled, kvůli kterému byl často považován za Asiata. V řadách Francouzské cizinecké legie mu bylo umožněno stát se legendou, o které se zmiňuje celá řada publikací.
Francouzská cizinecká legie aneb jaká je dnešní podoba elitní vojenské armády
První boje absolvoval Hora na jaře 1940, kdy při obraně Maginotovy linie zachránil pět spolubojovníků. Po dobytí Francie německým vojskem se snažil uprchnout přes Španělsko do severní Afriky. Ovšem ve Španělsku byl zajat, ale obelstil ostrahu zajateckého tábora, a tak se po různých peripetiích přidal k severoafrickým jednotkám Svobodné Francie maršála Charlese de Gaulla. Zde Hora vyniknul především proti německému Afrikakorpsu (africký expediční sbor německého wehrmachtu), vedeným Erwinem Rommelem.
Od vánoc 1944 pak Hora cvičil v marseillské centrále mladé české nadšence v boji proti bolševismu, jehož průnik do vlasti očekával.
V květnu 1945 pak dočasně vystoupil z cizinecké legie a nastoupil na československé ministerstvo národní obrany, kde vydržel jen do února 1948. Po komunistickém převratu opět uprchl do Francie, odkud vedla jeho další cesta ve službách Francouzské cizinecké legie do Indočíny.
V Indočíně se tehdy začaly vzmáhat protifrancouzské a protikoloniální nálady (Francouzská Indočína zahrnovala dnešní Vietnam, Kambodžu a Laos). Tehdy byl průměrný plat legionáře 5700 franků, což byly tehdejší dva francouzské platy. V této oblasti to vřelo už od listopadu 1946, kdy se vůdce vietnamských komunistů Ho Či Min prohlásil prezidentem Vietnamské demokratické republiky s hlavním městem Hanoi. Legionáři se bili na straně profrancouzského režimu v Saigonu. Negativním rysem té doby byl fakt, že po válce se do řad cizinecké legie uchýlilo na 35 000 bývalých příslušníků jednotek SS!
Heslo legionářů totiž znělo: „Žij pro legii a ona tě nebude lustrovat.“ Ideální možnost, jak se ztratit a udělat tlustou čáru za minulostí.
K dnešnímu dni prošlo Francouzskou cizineckou legii přes 8000 Čechů.
Zdroj: Paměti Josefa Šnejdárka „Co jsem prožil.“
Kniha britského autora Tonyho Geragthy „Nová historie Francouzské cizinecké legie.“
Napište váš názor