Na konci června roku 1764 obchází okolí francouzské vesnice Hubacs děs a hrůza. Bylo nalezeno zohavené, potrhané a částečně sežrané tělo teprve čtrnáctileté Jeanne Bouletové. Zpočátku lidé připisovali příšerné úmrtí vlkům, ovšem po prvním úderu přicházejí další útoky záhadné „Bestie“. Během půl roku dojde k nálezu dalších asi 18 zohavených těl. V té chvíli ještě nikdo netuší, že vraždění záhadného monstra bude v kraji Gévaudan pokračovat další tři roky.
Během tří let Bestie napadne asi 167 lidí a z toho 104 zemře! Ze svědeckých záznamů vyplývá, že záhadné stvůře se postavilo několik lidí. Jedním z nich byl teprve dvanáctiletý hoch Jacques André Portefaix, který se skupinou několika kamarádů hlídal stádo krav u vesnice Villaret. Vyzbrojili se holemi, na jejichž konce uvázali železnou zašpičatělou čepel. Bestie děti skutečně napadla, ty se ale nedaly: Zvíře došlo k nim, několikrát je obešlo a popadlo jedno z nejmenších dětí, které stálo vzadu.
Tři největší děti se na Bestii vrhly a několikrát ji bodly. Ani jednou se jim však nepodařilo probodnout kůži.
Nakonec se jim podařilo přinutit zvíře, aby kořist pustilo, stáhlo se na dva kroky, přičemž mělo v tlamě část tváře dítěte. Nakonec si Bestie ze skupinky vytáhla ještě jednu oběť a snažila se s ní utéct. Děti ji pronásledovaly a dohonily ji v mokřinách. Zasypaly ji ranami, až zvíře oběť upustilo.
Příběhy českých katů: Někteří málem sami skončili na popravišti
Když se král Ludvík XV. doslechl o statečnosti Portefaixe, odměnil chlapce doživotním důchodem a nechal ho na náklady království vystudovat. O dva roky později, když útoky neustávaly, byl Portefaix znovu vyslýchán. Ten tvrdil, že nešlo o vlka ani jakékoli jiné zvíře, nýbrž o šíleného posedlého člověka, přestrojeného samotným ďáblem a všem přítomných známého. Některé aspekty jeho výpovědi jsou však přehlíženy.
Bestie vraždila dál, až byl roku 1765 vyhlášen velký hon, jehož se účastnily stovky lovců z celého okolí. Jejich úsilí však bylo marné – zabili jen několik set nevinných vlků.
Nakonec Ludvík XV. povolal proslulé normanské lovce vlků – otce a syna d´Enneval, které předcházela skvělá pověst. Ani ti neměli štěstí. Pobili několik šelem a mezi nimi jednoho mimořádně velkého vlka, ale Bestie stále unikala. Kritická situace dospěla k tomu, že byl na lov povolán královský zbrojíř a vrchní lovčí Antonius de Beauterne. Hon pod jeho velením vypadal spíše jako bitva, ale opět se nic nevyřešilo, proto byli povolání královští psovodi.
Jednoho dne se Bestie zase objevila. Královský náhončí po ni vypálil ránu z pušky nabité pěti dávkami prachu a pětatřiceti broky. Podle očitých svědků Bestie stála jako na porážce, pak poodběhla dvacet kroků a padla mrtvá k zemi. Při následném ohledání zdechliny bylo zjištěno, že měla i s ocasem délku 1,9 m, kohoutkovou výšku 0,86 m a vážila 65 kg.
Když vycpaná hlava Bestie dorazila do Versailles, byli král i dvořané zklamáni – vypadala jako obyčejný vlk. Nic víc nic míň. Rozhodně na ní nebylo nic záhadného ani démonického.
Královský náhončí Antonius de Beauterne je v paláci vítán jako hrdina a shrábne odměnu i tituly.
Postupem času pak vyvstala otázka, zda Gévaudanská bestie byla skutečně lidožravým vlkem, jelikož mnohá svědectví tvrdila opak. Jedna z napadených dokonce tvrdila, že se snažila bránit holí s ocelovým koncem a když Bestii zasáhla, zvíře se stáhlo k ústupu. Uteklo prý po dvou nohách a drželo si poraněné břicho.
Nebylo tak vyloučeno, že se jedná o člověka ve zvířecí kůži. Další z obětí tvrdila, že viděla na břiše netvora knoflíky. Rovněž některá těla obětí nevykazovala známky napadení zvířecí šelmou. Celkem 15 obětí ze sta mělo hlavu oddělenou od těla, některé mrtvoly měly zuté boty či stáhnuté punčochy, jiné byly nalezené dokonce celé nahé. Šatstvo pak leželo stejně jako hlava poblíž těla.
Tímto způsobem nemohla zabíjet žádná šelma. Lidé se začali domnívat, že se jedná o vlkodlaka. Ovšem moderní věda přichází s daleko prozaičtějším vysvětlením – není vyloučeno, že vraždit mohl šílený deviant.
Místem, kde se sbíhaly všechny pomyslné nitky, týkající se řádění Bestie, byla vesnice Besseyre Saint-Mary, kde sídlil rod horalů Chastelových. Jeho představitel, jistý Jean Chastel, byl podivín, přezdívaný čaroděj nebo vlčí vůdce. Měl dva syny Pierra a Antonia. Právě Antonius byl považován za černou ovci rodiny a zapletl se dokonce do vraždy a znásilnění. Poté uprchl za moře a domů se vrátil až po mnoha letech. Získal místo hajného a střežil Gévaudanský les s afgánským chrtem po boku. Mnozí francouzští badatelé tvrdí, že právě Antonie Chastel byl trenérem záhadné Bestie.
Syfilis: Nemoc, kterou do Evropy přivezl Kryštof Kolumbus
V červnu 1967 zaútočila Bestie na mladou dívku. Byl neprodleně svolán hon, kterého se účastnilo 300 mužů a 12 nejzkušenějších lovců země v čele s Jeanem Chastelem. Právě on spatřil první Bestii a podle svědectví zašeptal modlitbu a vypálil z kulovnice posvěcenou kuli. Bestie stála klidně na místě, jakoby střelce znala. Po zásahu se skácela k zemi. Mršina prý vůbec nevypadala jako vlk, ale spíše jako obrovský kříženec dogy s afgánským chrtem. Byla prý velká jako jednoletý býček, porostlá bílými chlupy s rusými skvrnami, na kůži měla černé pruhy, široký hrudník, velkou hlavu a dlouhý ocas.
Po tomto úspěšném lovu řádění Bestie ustalo a stejně jako monstrum zmizeli i oba synové Jeana Chastela. Zdechlina zvířete měla být mumifikována, ovšem vycpavač zpackal svou práci a zvíře nemohlo být v Paříži vystaveno. Takový byl neslavný konec Gévaudánské bestie.
Zdroj: Kniha F. R. Duboise „Život a smrt Gévaudánské bestie“
Napište váš názor