Jeden z nejúspěšnějších českých „soutěžáků“ Martin Prokop se po pauze vrací do mistrovství světa FIA v rallye. O body v kategorii WRC2 bude bojovat za volantem Fiesty R5 Mk. II, kterou pro něj připravuje specializovaná britská společnost M-Sport. Premiérový start ho čeká už o nadcházejícím víkendu na Arctic Rally ve Finsku. Zeptali jsme se Martina na dojmy z nového vozu i vyhlídky pro letošní sezónu.
V posledních letech jste se soustředil hlavně na Dakar, odkud jste si letos přivezl skvělé deváté místo v kategorii aut. Co vás přitáhlo zpět ke klasické rallye?
Je pravda, že jsem se poslední roky věnoval hlavně Dakaru, přípravě a všemu okolo vytrvalostních závodů. Na druhou stranu jsem nikdy nepřestal rallye sledovat a bylo mi jasné, že se budu chtít někdy vrátit. Jen jsem nevěděl kdy a v jaké kategorii. Myslím, že přišel ten správný čas.
Kategorie R5, respektive WRC2, za poslední roky velmi vyspěla, ta auta se strašně posunula. Jsou hodně rychlá a konkurence panuje obrovská, možná občas větší než ve královské třídě.
Lákalo mě to zkusit, loni jsme otestovali všechny vozy R5 na trhu. Chtěli jsme poznat techniku, abychom ji mohli porovnat a využít poznatky při nastavování vlastního vozu. Nakonec jsme ale zůstali věrní Fordu, protože platformu Fiesty znám a s Fordem se mi velmi dobře spolupracuje.
Se svým novým autem se poprvé shledáváte až tento týden ve Finsku, kam vám ho M-Sport přivezl rovnou z továrny. Měl jste možnost nasbírat nějaké dojmy v předstihu?
Moc jich není. Absolvovali jsme jenom test v Anglii. Zato jsme měli k dispozici asi to nejsprávnější auto. Malcolm Wilson (majitel M-Sport) nám půjčil jejich tovární R5, která mě samozřejmě zaujala. Líbilo se mi, jak to auto fungovalo a jak bylo nastavené. Slíbili nám, že stejné nastavení dostaneme i do našeho auta, máme přislíbené i díly a podporu přímo z továrního týmu. Proto jsme do toho s M-Sportem šli.
Fiesta R5 je o deset let mladší než moje Fiesta WRC, takže ta změna je obrovská a hrozně se na řízení těším. Ford se vyznačuje tím, že je velmi příjemný na řízení a jezdci to ulehčuje. První pořádné dojmy budu mít až po testu tady ve Finsku, který absolvujeme před závodem na sněhu a ledu mezi sněhovými bariérami.
Na to jsme se chtěli zeptat. Jak se liší příprava techniky, jezdce a vlastně celého týmu na soutěž, která se na rozdíl od zbytku kalendáře jede kompletně v zimních podmínkách?
Měli jsme jen málo času, auto jsme viděli poprvé až tady. Nejprve je potřeba upravit sedačky, pásy, pedály, řazení, volant, zkrátka ergonomii. To ale není všechno. Mechanici musí celé auto rozmontovat a při opětovné montáži dotáhnout všechny šroubové spoje správným momentem, ale jde i o to, aby si vyzkoušeli, jak se na autě pracuje a jak se provádějí konkrétní úkony. Montáž převodovky, výměna světel a podobně.
Co se týče specifických podmínek na sněhu na ledu – už jsem několikrát jel zimní rallye ve Švédsku, takže jsme trošku věděli, co nás čeká. Hodně záleží na osobním vybavení.
Mráz je vražedný a v momentě, kdy člověk vyleze ze závodního auta, musí být na tohle připravený. I samotná jízda na sněhu je samozřejmě jiná. A nemyslím tím pomalejší. Přilnavost je díky hřebíkům vysoká a jezdí se tu velké rychlostní průměry, paradoxně možná nejrychlejší v celém kalendáři. Sněhové bariéry se dají používat k brzdění a dodávají člověku sebedůvěru.
Říkáte si, že se nemůže stát tolik, jako když je hned vedle trati příkop, kámen nebo strom, i když fyzika pochopitelně platí i tady. Zimní rallye jsem nejel od roku 2015. Ve Švédsku totiž poslední roky nebyla jistota sněhu, v podstatě tam nebyl a jezdilo se převážně na šotolině. Přestěhování zimní soutěže světového kalendáře do Finska to ale změnilo, tady za polárním kruhem jsou sněhové podmínky zaručené.
Na kterou soutěž z kalendáře se těšíte nejvíc?
Právě na Finsko. Proto jsme se rozhodli na poslední chvíli, že do toho jdeme. Tato soutěž nemusí v mistrovství světa zůstat napořád, takže pro mě to byla jasná volba a doufám, že se mi potvrdí, že jízda na sněhu je jedna z nejzábavnějších. Pak tam mám favority jako Keňa nebo Chille, ale zatím nevíme jistě, jestli tam pojedeme. Ve Finsku se ovšem koná ještě jedna soutěž, v červenci se tu jede tradiční „rallye tisíce jezer“. To je královna mistrovství světa a největší adrenalin. Letos dva závody ve Finsku – to by byla určitě bomba, kdyby se to zvládlo odjet. Pevně věřím, že současná situace už kalendář šampionátu neovlivní tolik jako loni.
Narážíte na pandemii a s ní související omezení. Jak se vám v této době daří udržovat kontakt s fanoušky?
Díky sociálním sítím můžeme fanouškům zprostředkovat svoje zážitky, pocity a novinky úplně okamžitě. Je vidět, že to dobře funguje, že to lidi drží alespoň v nějakém sociálním kontaktu, i když na dálku. Ale samozřejmě fanoušci u trati chybí. To je to, co dělá mistrovství světa mistrovstvím světa. Bez nich to bude trochu zvláštní, nejsme na to zvyklí. Takhle jsme jeli už loni na Sardinii, a přestože člověk je samozřejmě rád, že může v tom závodním autě vůbec sedět, bez lidí to nebylo ono.
Doufám, že v průběhu sezóny situace fanouškům umožní vrátit se na tratě a tvořit atmosféru, díky níž je rallye pro nás i pro ně takový zážitek. Mezitím nás sledujte na Facebooku a Instagramu, kde jsme hodně aktivní.
To můžeme potvrdit. Během Dakaru jsme měli díky insta stories skoro pocit, že tam jsme s vámi. Díky za rozhovor a přejeme hodně soutěžáckého štěstí teď ve Finsku i v celé sezóně!
Já děkuju za podporu. Držte nám teď o víkendu palce.
Napište váš názor