Tiché šero prořízne burácející motor a do sálu se zpoza závěsu vřítí závodní Škoda 130 LR. Její řidič to ostře píchne mezi dvě na podiu se pyšnící „elera“ ze stejné rodiny. Tak začíná přednáška o této legendě motorsportu.
Jen vteřiny trvá, než se přítomní dozvědí, který odvážlivec usedl za volant. Jeho jméno je napsané i na voze, s nímž závodník zdolával soutěžní tratě, ale v té rychlosti není šance ho rozluštit.
Dveře se otevírají, z auta s pozdravem ruky v mžiku na podium vystoupí norská legenda motorsportu Johny Haugland. V tu chvíli už sklízí ovace…za čerstvý kousek, za všechny úspěchy v kariéře, a hlavně za to, že zase zavítal do Mladé Boleslavi.
Podrobný pohled na soutěžní vozy Škoda 130 LR přinesl před lety přednáškový cyklus Neobyčejné příběhy z historie automobilky. Na jejich slavnou éru v polovině 80. let minulého století tehdy zavzpomínal ve Škoda Muzeu Jiří Kotek – tehdejší vedoucí oddělení motorsportu, spolu s vývojáři a jezdci zvučných jmen z rychlých posádek.
Až po přednášce nám v zákulisí dojde, jakým odpichem Johny Haugland vystřelil. Prostoru čerstvě dominují černé stopy protočených pneumatik. Opravdu se toho nebál…
Během večera spolu s Jiřím Kotkem na zlaté časy závodění zavzpomínal i zmíněný Johny Haugland nebo také Pavel Sibera, Svatopluk Kvaizar či Petr Samohýl. Na sportovní kolbiště diváky převezly dobové filmy z Rally Škoda 1985 a z RAC Rally 1985, dnes už archivní skvosty.
„Auto se velmi dobře ovládalo, řízení bylo příjemné a jednoduché. Velkým krokem kupředu byla optimalizace podvozku ve spolupráci se SACHS Motorsport. Jízdní vlastnosti „elera“ se hodně posunuly. Vůz vynikal hlavně v jízdě na nezpevněném povrchu,“ řekl k vozu Johny Haugland.
„Strašně to letí. Ve stotřicítce LR jsem seděl naposledy v roce 1988. Nechci ani počítat, kolik je to let. Bylo to výjimečně spolehlivé auto. Odjeli jsme s ním 19 rallye bez výpadku. „Elera“ měla výkon maximálně 135 koní, což z dnešního pohledu není moc. Výhodou však byla hmotnost vozu, vážil pouze 720 kg. Kdo se svezl, mohl být překvapený, jak to celé fungovalo,“ vzpomínal Pavel Sibera.
„Hliníkový motor, projektovaný pro Favorita, v té době nikdo neznal. A nebyla k němu velká důvěra. Tehdejší mechanici a technici motorsportu jezdili do Týnce nad Sázavou, kde se lily první hlavy, a pomohli narodit první sérii motorů. Sport hodně pomohl pro vývoj sériového auta,“ dodal v Mladé Boleslavi Jiří Kotek.
Škoda 110R – kultovní kupé 70. let
„Stotřicítka“ vyjela na tratě soutěží v roce 1985 s ambicí navázat na úspěchy své předchůdkyně 130 RS. Ačkoli Mezinárodní automobilová federace (FIA) přislíbila stabilitu pro starty těchto nových stotřicítek, kvůli fatálním nehodám v soutěžích skupina B předčasně skončila. Prostor ukázat své kvality tak Škoda 130 LR dostala jen po dobu tří let.
Éra nových „stotřicítek“ odstartovala v zimě 1985 na domácí soutěži, na jubilejní, v pořadí desáté Valašské zimě. Na stupně vítězů si tady stouply tři posádky: Svatopluk Kvaizar – Jiří Janeček, Johny Haugland – Jan Olov Bohlin, Ladislav Křeček – Bořivoj Motl.
První velký mezinárodní úspěch nového automobilu Škoda 130 LR přinesla účast na 32. ročníku Rallye Akropolis, jedné z nejtěžších soutěží světa. Posádka Ladislav Křeček – Bořivoj Motl zvítězila ve své třídě a byli 13. absolutně.
Škoda 130 LR má celohliníkový motor s osmikanálovou hlavou dosahující výkonu 130 koní. Z hliníku jsou i další díly, okna jsou plastiková. Převodovka je pětistupňová. Proti předchozímu typu 130 RS je lehčí o 90 kg. Má také podstatně lepší jízdní vlastnosti a účinnější brzdy.
Napište váš názor