Půvabná modelka Nina Gutenthalerová alias Miss Peaches vyrazila na jih Švýcarska, kde se setkala s Jiřím Kopečným. Český kajakář zná tenhle kus země jako málokdo a jeho umění na divoké vodě bere dech, stejně jako nádherné scenérie okolo. Jak si tahle dvojice společný den užila?
Městečko Lavertezo na jihu Švýcarska dýchá atmosférou blízké Itálie. Davy turistů sem přitahuje hlavně úchvatný kamenný most Ponte dei Salti, postavený v 17. století v románském stylu. Ninu alias Miss Peaches ale zajímá něco jiného, a to průzračná řeka Verzasca, kterou tento most překračuje. Ta ohromí nejméně padesáti odstíny modré – jak můžete vidět ve videu:
Miss Peaches parkuje svého červeného Karoqa nedaleko ikonického mostu a setkává se s Jirkou Kopečným, zkušeným kajakářem, který za posledních dvacet let strávil v této oblasti snad více času než ve svém domovském Česku.
Vysvětlení, proč Jirka vybral právě tuto řeku, je jednoduché: kromě krásy řeky i okolí je to kajakářská legenda.
„Sjet tuhle řeku je pro kajakáře něco jako získat magisterský titul. Některé pasáže jsou na pátém stupni obtížnosti – nejtěžší je šestý stupeň – a zároveň je to řeka s dobrým přístupem ze břehu. Podél řeky navíc vede cesta, kudy můžeš jet na kole,“ vysvětluje Jirka Nině. To je samozřejmě výzva pro menší závod, jehož cíl je právě most Ponte dei Salti. Nina souhlasí, ale na otázku, kudy má jet, přichází lakonická odpověď: „Prostě následuj řeku!“
Záběr pádla, šlápnutí do pedálů a závod začíná. Jiří se mazácky proplétá mezi obřími kameny v silném proudu dravé řeky, zatímco Nina se řítí úzkou lesní pěšinou a snaží se neztratit Jirku z dohledu. Občas jede podél vody, jindy se stezka ponoří hlouběji do lesa. Od plného soustředění ale zrazuje nádherná příroda všude kolem: strmé skály půlí dravá řeka s nespočtem divokých peřejí, na březích se tyčí stovky let staré kamenné domy.
Z deníku Richarda „Gaspi“ Gasperottiho: ZAM 8 aneb bikování v Murmansku za polárním kruhem
Po závodu, který Nina mimochodem vyhrála, nasedají oba hrdinové této epizody do auta a odjíždějí pár kilometrů proti proudu, kde má Jirka oblíbené místo pro rozdělání ohně. Tam Jirka vyprávěl Nině svůj příběh.
„Trénuju několikrát týdně na vodním kanálu a do toho ještě přidávám fyzickou přípravu. Nejlepší j ale stejně jezdit co nejvíc na divoké vodě. Přiznám se, že v posledních deseti letech mám kromě Švýcarska nejraději Norsko, ale už jsem tam všechno sjezdil, takže teď hledám nová místa.“
Jirka se vrátil i k „eskymákovi“ ze závodu, tedy k okamžiku, kdy se přetočil do vody a musel rychle nahoru: „Nemám to moc rád, nateče ti voda do nosu, což není moc příjemné. Tuhle řeku jsem sjížděl minulý týden, ale bylo mnohem méně vody. Od té doby jí výrazně přibylo a řeka mě trošku překvapila,“ pousměje se a upozorňuje, že řeky se častokrát mění, takže je potřeba je vždy předem prozkoumat a hlavně nikdy nejezdit sám.
Jirka si s Ninou povídal do noci, a tak mohla Miss Peaches nahlédnout více do tajů kayakingu a zjistit, že tenhle nebezpečný, ale krásný sport vyžaduje absolutní nasazení a zároveň nedává moc naději na finanční přilepšení. Kajakáři na divoké vodě jsou tak ukázkovým příkladem sportovního nadšení ve své nejčistší podobě.
Napište váš názor