Nepochybujeme o tom, že si série Gothic získala srdce mnoha hráčů. Zažila chvilky slávy a bohužel i úpadku. Dobré i zlé časy. Do každé její epochy dnes zabrousíme.
Gothic není pouze pěknou řádkou velmi kvalitních her žánru RPG, ale také důkazem toho, že k vytvoření titulu, který se vryje do paměti herní komunity, nepotřebujete desítky zaměstnanců, obrovskou reklamu a velkého vydavatele za zády. Původní první díl totiž vznikl v týmu čtyř lidí a několika asistentů.
Původní zakladatelé byli zaměstnanci společnosti Greenwood Entertainment, která v Německu vyvíjela u nás nepříliš známé hry. Již delší dobu uvažovali o založení vlastního studia a vzhledem k tomu, že se tvorba jejich zaměstnavatele neubírala zrovna směrem, který by pro ně byl atraktivní, rozhodli se založit vlastní společnost, tedy Piranha Bytes.
Stalo se tak v říjnu roku 1997 a již tehdy měli jasno, že chtějí vytvořit fantasy RPG, které rozhodně nebude hráče vodit za ručičku a bude o poznání dospělejší než tehdejší tvorba jiných vývojářů. Série Gothic má za sebou velmi bohatou historii a my se jí budeme v tomto článku věnovat.
Dějství první: Zrození série
V roce 2001 vyšel první díl. Kvůli slabému marketingu se o něm však dlouho moc nevědělo. Gothic vydal Egmont Interactive, který byl, stejně jako Piranha Bytes, v herním průmyslu naprostý nováček. O to větší překvapení pak bylo, když mu dala skvělé hodnocení nejen tuzemská, ale i zahraniční média.
Příběh bezejmenného hrdiny, který byl vhozen do nepříliš přátelského herního světa, tenkrát nečekaně uchvátil nejednoho hráče.
Kdybychom první Gothic měli hodnotit dnes, nejspíše bychom mu vyčetli složité ovládání a poněkud malý herní svět.
A o čem vlastně byl příběh? Král Rhobar II. dal nad územím, kde se těžila magická ruda potřebná pro válku se skřety, vztyčit magickou bariéru. O to se mělo postarat celkem dvanáct mágů. Kouzlo se jim sice povedlo, ale ve větším měřítku, než měli v úmyslu a bariéra pohltila i je samotné.
Území uvnitř bariéry mělo sloužit jako vězení, do kterého král posílal trestance za sebemenší zločiny. Právě zde začíná příběh našeho hrdiny – po vhození do bariéry spolu se zásobami pro vězně. Cíl pak již byl jednoduchý – dostat se ven.
Hra o trůny na obrazovkách počítače? Nejlepších 5 her ze Západozemí
Ačkoliv má hra svá nejlepší léta za sebou, právě pro její stáří unikla mnoha současným hráčům, nebudeme proto prozrazovat klíčové události. Každému ale snad musí být jasné, že se hrdinovi utéct povede a to ve velkém stylu.
Bariéra je zničena a s tím se po světě začínají potulovat existence, které by radši měly shnít v temné kobce, ale i lidi, kteří jsou ve svém jádru velmi přátelští a neublížili by ani mouše. Atmosféru hry utvářely nejen skvělé dialogy, ale i úžasná hudba a celková, již zmíněná, dospělost. První Gothic ve své době nepochybně pomohl utvářet žánr RPG tak, jak ho známe dnes.
Dějství druhé: Veleúspěšné pokračování
Vzhledem k velkému úspěchu jsme se již v roce 2002 mohli dočkat pokračování. Dodnes se vedou debaty, který z prvních dvou dílů byl lepší. Herní média však rozhodla jasně – ten druhý se povedl náramně a odnesl si ještě lepší hodnocení. K historii série je pak nutno poznamenat, že o distribuci se nově starala společnost JoWood Entertainment.
Opět se setkáváme nejen s bezejmenným hrdinou, ale i s přáteli z předešlého dílu. Zde se však podíváme, co před námi bylo celou dobu ukrýváno – herní svět se tentokráte rozšířil na celý ostrov Khorinis. Opět na nás čekala napínavá zápletka, která mohla za několik propařených nocí. Po zničení bariéry se totiž v Hornickém údolí usadili draci, představující velkou hrozbou.
Zabít draka ovšem nebylo jen tak; čekala na nás přitom spousta doprovodných úkolů, které stručně a jednoduše bavily jeden za druhým.
Chtěli jsme se stát učedníkem jednoho z mistrů ve městě, chtěli jsme zmlátit tu tlupu skřetů támhle za humny a nakonec – chtěli jsme vyprášit kožich (ehm, šupiny…) těm zatraceným drakům.
Následník jedničky žádné výrazné změny nepřinesl, což vlastně ani nevadilo. Co není rozbité, nač opravovat. Chytlavá hratelnost, skvělý příběh, dokonalá atmosféra, které opět pomáhala hudba, propracované dialogy a nakonec – dospělá hra s tomu odpovídající obtížností. Takový byl Gothic II.
Dějství třetí: Noc havrana
Nepříliš známou informací je, že druhý díl měl být původně pouhým datadiskem. Velké změny si však vyžádaly odpovídající reakci, a proto se tvůrci rozhodli, že ho rovnou vydají jako plnohodnotnou hru.
Datadisku jsme se však u dvojky naštěstí nevyhnuli, a tak přišel s podtitulem The Night of the Raven, tedy Noc Havrana. Ten celkem zásadně změnil obtížnost hry tak, že byla ve výsledku ještě těžší. Také upravení nejrůznějších statistik stálo více bodů, takže stát se obávaným bojovníkem bylo obtížnější a trvalo o to déle.
Nejžádanější strategie roku: V Three Kingdoms bojují kromě mocichtivých tyranů i hrdinové
Děj se odehrával na poloostrově Khorinisu, zamořeným mágy vody, bandity a všelijakou jinou havětí. Příběh nijak zásadně neovlinil původní zápletku, byl ale i tak velmi příjemným zpestřením a doplněním již tak téměř dokonalé hratelnosti.
I tentokrát byl herními kritiky velmi kladně hodnocen – a to jak u nás, tak v zahraničí.
Tímto bychom mohli uzavřít jakýsi „zlatý věk“ série. Další, třetí díl, totiž nevyšel zrovna tak, jak vývojáři předpokládali a v co doufali.
Dějství čtvrté: Nepříšliš vydařené dítko
Bod zlomu nastal, když Gothic 3 uzřel světlo světa. Všichni se těšili na pokračování příběhů bezejmenného hrdiny. Velké překvapení pak bylo, když komunita zjistila, že hra je díky bugům prakticky nehratelná.
Chyby hráče provázely prakticky na každém kroku; ti se dokonce nevyhnuli ani takovým, které bránily titul dohrát. Nezřídkakdy nebylo možné nahrát uloženou pozici, což mnohé odradilo a na celý Gothic zanevřeli.
Autoři se snažili chyby opravit, přičemž vyšlo také několik patchů přímo od samotné herní komunity. Nikdy se však nepodařilo hru odladit do zcela bezchybného stádia. Například nepříjemnosti jako dlouhé načítání či časté sekání na několik vteřin přetrvávají dodnes.
Abychom však autorům nekřivdili, hra sama o sobě vůbec nebyla špatná. Nebýt výše popsaných chyb, určitě by se vryla do paměti v mnohem pozitivnějším smyslu. Oproti předchozím dílům přinesla obrovské změny.
Svět byl mnohem větší a živější, než ten z jedničky či dvojky, a byla zde znát také velká volnost. Bylo na vás, zda chcete zemi osvobodit od krutých skřetů, nebo naopak vymýtit rebelská útočiště. Při dobývání jednotlivých měst Myrtany bylo možné si užít nevídanou zábavu. Změněný systém úkolů, který přispíval k již zmíněné volnosti, veškeré zbylé prvky svým uspořádáním krásně doplňoval.
Piranha Bytes vyšli vstříc také hráčům, kterým přišly první dva Gothicy příliš těžké, a tak jim dal jednoduše zvolit z několika obtížností. Každopádně, ať už si zvolili tu nejlehčí nebo tu připomínající klasický Gothic, vždy se skvěle bavili.
Jak hrát Red Dead Redemption 2? Máme pro vás tipy, jak zvládnout nejlepší hru roku 2018
Vzhledem k problémům po vydání, které jsme již popsali, se Piranha Bytes a vydavatel JoWood Productions rozdělili. Zde však přichází zásadní změna. Díky smlouvě, kterou tyto dvě společnosti uzavřely, práva na sérii Gothic zůstala vydavateli. Piranha Bytes tedy přišli o své dítko.
To je však nijak nerozhodilo, protože v roce 2009 vydali Risen. O vývoj datadisku Forsaken Gods se tak starala společnost Spellbound Entertainment společně s indickým studiem Trine Games. Tento datadisk měl připravit půdu pro čtvrtý díl. Ten však v hodnoceních dopadl jen na chabý průměr.
Dějství páté: Změna? Ale kdepak!
Spellbound Entertainment se postaral o čtvrtý díl, tedy Arcania: Gothic 4. Bohužel, nepodařilo se mu obnovit slávu prvních dvou, naopak se opět zařadil do průměru. Gothic už zkrátka nebyl Gothic.
Obtížnost šla rapidně dolů, a to nejen co se týče zabíjení nepřátel. Vyrábění lektvarů a zbraní například probíhalo naprosto kdekoliv, pokud jste měli potřebné suroviny. Co se týče grafického zpracovaní, tomu se nedá upřít skutečnost, že bylo provedeno velmi pěkně, avšak vizuální kabátek hry není vše.
Zabugovanost z předchozího dílu se již neopakovala, i tak tomu ale zkrátka něco chybělo. Úkoly byly nemastné neslané a vztah (podotýkáme ke zcela novému) hrdinovi a jeho přátelům, už nebyl takový, jaký jsme si ho vybudovali v dřívějších dobrodružstvích.
Vlažné přijetí čtyřky se noví vývojáři pokusili zvrátit k lepšímu datadiskem Fall of Setarrif. To se jim ale nepodařilo. Ačkoliv hra samotná vypadala velmi dobře, sama o sobě byla šíleně nudná a nezáživná. Bohužel, ani přídavek jí nepomohl a hodnocení se jí dostalo celkově špatného.
Série Gothic nabízí obrovské množství zábavy i v současné době. Doporučujeme do ní ale jít od jedničky. Co si budeme povídat, první dva díly byly stejně nejlepší, trojka byla už spíše slabší odvar a čtvrté pokračování už nestálo vůbec za nic.
The Sinking City – očekávaná hra podle knižní předlohy ukrývá skvělou zábavu pod nánosy zbytečností
Pokud vás však díky nespočetným dohráním dnes už moc nebere a chcete si zavzpomínat, rozhodně vám doporučujeme první Risen od původních autorů. O zábavu na mnoho desítek hodin a atmosféru starého dobrého Gothicu máte postaráno. Popřípadě se vyplatí počkat i na jejich novinku, Elex, který se představil na posledním GamesComu.
Napište váš názor